Defibrilátor není nakopávač srdce, ale restart, říká záchranář Karel Kirs. Ve filmech to podle něj často ukazují jinak

„Je to taková moje pojízdná kancelář,“ vypráví Karel Kirs, který zasvětil život záchraně pacientů.

Alfou a omegou každé sanitky je defibrilátor – přístroj zásadní nejen při oživování lidí, ale také pro měření základních životních funkcí.

Roli sehrál i v případě, kdy o život muže se srdeční zástavou úspěšně bojovali záchranáři a lékařka. Výboj ale tentokrát nepodal. „Není to jako ve filmu, kde leží pacient, na monitoru je rovná čára a lékař křičí: ,Ztrácíme ho, nabíjím.‘ Ve chvíli, kdy je tam lajna, tedy asystolie, nemá smysl defibrilovat,“ vyvrací zažitý mýtus Karel Kirs.

Restart srdce

Jak podrobněji vysvětluje, defibrilátor nefunguje jako nakopávač srdce, ale jako restart. „Ve chvíli, kdy je tam komorová fibrilace, tedy splašený vzruch kolem srdce, které nepumpuje, ale chvěje se, v tu chvíli do toho defibrilátorem práskneme.“

Čtěte také

Dvanáct minut ve stavu klinické smrti. Jinak zdravý 45letý strážník přežil díky defibrilátoru

„Nakopnout" srdce se dá i resuscitací. Jak ale poznat, kdy s ní začít? „Ve chvíli, kdy se člověk dvakrát nenadechne nebo dýchá jakkoli divně, anebo si nejsme jistí, jestli dýchá, tehdy zahajujeme stlačování hrudníku – stokrát za minutu uprostřed hrudníku.“

Ne všechny výjezdy Karla Kirse však končí šťastně. Například ten, kdy spěchal k muži, kterého srazil vlak. „Zásadní dovedností záchranáře je umět se od případů odosobnit. Je to, jako když opravujete auto. Víte, co je špatně, víte, co potřebuje, a uděláte, co je nutné, aby znovu jelo. A takto my pracujeme,“ dodává záchranář Karel Kirs.

V příštím díle zavítáme na operační středisko pražské záchranky a uslyšíme, co se děje ve chvíli, kdy vytočíme číslo 155.