Nejlepší obrana je útok. Platí to i na medvěda, jak se přesvědčil jeden ruský dobrodruh v tajze

Medvěd hnědý
Medvěd hnědý

Setkání s medvědem je oblíbeným tématem vyprávění lovců v tajze. Mluvit o něm ale mohou jenom ti, kteří takovou příhodu ve zdraví přečkali. A je jasné, že s časovým odstupem původně hrůzostrašné historky nabírají komický až prášilovsky bizarní ráz.

Každému, kdo zaslechne zařvat medvěda, tuhne krev v žilách. Tedy kromě Sergeje Sedoje, který dnes žije v Soči. Někdy v roce 1980, když skončil základní školu, se rozhodl, že si přivydělá těžkou, ale dobře placenou prací v lesích na Kamčatce.

„Spolu s partou lesáků se vydal terénním gazíkem daleko do tajgy. „Náš šofér byl opilý, na lesních výmolech nezvládal řízení a gazík se skoro převrátil. Vyskákali jsme ven, ale já jsem si přitom trochu vyvrtnul nohu,“ líčí mi začátek svého dobrodružství.

Čtěte také

Když přijeli konečně na místo, mistr zavelel, že půjdou obhlédnout terén a já s pochroumanou nohou zůstanu, abych založil oheň a přenesl věci do tábora.

Prostřeno pro medvěda

Zatímco parta dřevorubců mizela v lese, Sergej se vydal pro vodu k řece. Nasbíral dříví, rozdělal oheň a postavil na něj kotel s vodou. Asi po půl hodině se vrátil pro věci k řece.

Tajga v Západosibiřské rovině

„A tam na našich veškerých zásobách sedí ten nemotora. Byl obrovský – zadek jako vrata od kostela. Seděl tam a s blaženým výrazem hodoval,“ popisuje Sergej.

„Všechno rozházel kolem, a co nemohl sežrat, to znehodnotil, včetně konzerv s masem nebo kondenzovaným mlékem. Prorazil je drápem a obsah si vymačkal na tlamu. Vidím, jak se oblizuje a sedí, celý spokojený.“

Čtěte také

Na medvěda s motykou

To Sergeje rozčílilo. Medvěd sežral zásoby pro partu lesáků na celý týden!

„Zlostí celý bez sebe běžím zpátky k borovici, o kterou jsem opřel pušku a motyky. Nevím proč, ale místo pušky jsem popadl motyku. Vracím se, řvu a nadávám jako dlaždič, to já umím moc dobře. Medvěd pochopil, že je zle a dal se na útěk, potvora,“ vypráví Sergej.

Medvědice s mláďaty

V návalu zlosti se jal medvěda pronásledovat a nepřestával při tom křičet, klít a mávat motykou. Jenže medvěd si to namířil rovnou do náruče lesáků, kteří se vraceli z obhlídky.

„Když uviděl, že proti němu kráčí celá skupina tvorů podobných mně, došlo mu, že jestli i oni vezmou motyky, bude s ním amen. Otočil se a zmizel v křoví,“ vzpomíná Sergej.

Čtěte také

Mladík cítil, že má na celé situaci svůj díl viny. Neuhlídal jídlo. Ještě tu noc se proto tajně vydal k nejbližší vesnici vzdálené 60 kilometrů, nabral tam zásoby a s pomocí místních je donesl do tábora.

A někdy příště nám poví, jak potkal ussurijského tygra.