Nejkrásnější nádraží v Portugalsku: Sao Bento je plné nástěnných maleb z typických modrobílých kachlíků

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy To, že  má většina kachlů modrou a bílou barvu je díky vlivu keramiky z nizozemského Delftu a z Číny
0:00
/
0:00

Železniční stanice jako galerie, pomník i učebnice dějepisu. Takové nádraží mají v portugalském přístavu Porto. Jmenuje se Sao Bento, protože stojí na místě bývalého benediktinského kláštera. Vede k němu tunel vyrubaný na konci devatenáctého století v tvrdé žulové skále.

Nestává se to prý moc často, ale když v Portu leje jako z konve, jako právě teď, máte chuť se někam schovat. Když ani deštník nestačí, hledáte nějaké otevřené dveře, do kterých byste honem zapadli. Mohou to být třeba tyto a uvnitř je to nádhera. Není to kostel, je to nádraží. Estação Sao Bento, nádraží sv. Benedikta.

Nádhera jako z pohádky

V odjezdové hale nádraží to vypadá jako v parádním koncertním sále. Jako v dvoraně muzea. Jako v pantheonu. Jako v chrámu umění. Obrazy z modrobílých i jinak barevných kachlíků pokrývají stěny i lem pod stropem.

Čtěte také

Je to nádhera – nevím, co na stěnách je, ale to mi vysvětlí Maria Martins, průvodkyně po Portu.

To jsou azulejžuš. Azul znamená portugalsky modrá, ale oproti tomu, co si většina lidí myslí, to není modrobílá kombinace, která dala těmto kachlům jméno. Slovo azul pochází z období maurské kolonizace Pyrenejského poloostrova a znamená to malé keramické desky. Mohou být modrobílé, ale mohou mít i jiné barvy, jak to vidíte tady. Zabarvení jim propůjčují různé kovy obsažené v nátěrech, které vypálením mění barvy,“ vysvětluje mi.

Modré a bílé zobrazení historie 

To, že má většina kachlů modrou a bílou barvu je díky vlivu keramiky z nizozemského Delftu a z Číny. Tam také převládaly tyto barvy. A modrá s bílou byly také barvami vlajek portugalských králů.

Kachlíky pokrývají 551 metr čtvereční stěn nádražní haly. Ukazují významné okamžiky portugalských dějin a také obrazy z běžného života na konci devatenáctého století.

Teď vzala Maria do ruky laserové ukazovátko a svítí na velký obraz. Úplně nahoře, když zakloníme hlavu, je vidět obrovský královský průvod. Zobrazuje svatbu Jana I. s Filipou z Lancasteru, tedy propojení Portugalska z Velkou Británií. Vpředu jde biskup. Dole je Jinřich Mořeplavec, který dobývá dobývá Ceutu na pobřeží severní Afriky.

Žulovým tunelem k secesní budově

Nádraží Sao Bento není hlavní nádraží v Portu. Je to koncové nádraží postavené na začátku dvacátého století. Postavili ho tu proto, aby měli co ukazovat. Jsou tu krásné modré kachlíky v secesní budově.

Je dobře, že se rozhodli prokopat dlouhatánský tunel žulovou skálou a mít krásné nádraží přímo uprostřed Starého města.

autoři: Pavel Novák ,
Spustit audio

Související