Nejen Češi, i Angličané jsou vášniví zahrádkáři. Nájemci pozemků ale musí dodržovat přísná pravidla

„Vypadá to, že úroda švestek bude slušná. Angrešt už jsem snědla, stejně tak rybíz. Letos dozrálo všechno strašně brzy,“ vypráví paní Jill.

Její záhumenek leží uprostřed zahrádkářské kolonie v luxusní čtvrti Muswell Hill. Pozemek má jen něco přes sto metrů. Vejde se na něj maličký domek na nářadí – jeho střecha slouží k zachytávání dešťové vody v nádrži –, lavička a podél cestičky řady upravených záhonků. Sedmdesátnice Jill bydlí nedaleko a se svojí fenkou Pip chodí na zahrádku každý den.

Sedmdesátnice Jill se svou fenkou Pip|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Snažím se pěstovat ovoce, které nepotřebuje moc zalévat, angrešt, rybíz – ten v obchodě nekoupíš. A když, tak za strašné peníze. Pěstuju rebarboru, ostružiny. A taky květiny,“ vyjmenovává.

Vlastenecký rozměr záhumenků

Kdysi byly zahrádkářské kolonie zdrojem ovoce a zeleniny. Téměř vlastenecký rozměr získaly záhumenky během 2. světové války, kdy se nacisté snažili odříznout Británii od zásobování. Britská vláda vyhlásila kampaň „Dig for Victory“ (kopejte, nebo spíše okopávejte pro vítězství).

Řada parků i hřišť, včetně golfových, se proměnila v zahrádkářské kolonie. Dnes slouží především pro radost, ale aby někdo pěstoval jen květiny, tak to zase ne. Zahrádky leží většinou na městských pozemcích. Nájem není vysoký, pravidla jsou ale přísná.

Musí být vidět, že zahradničíš.

„Musí být vidět, že zahradničíš. Sedmdesát procent pozemku musí být využito pro pěstování zeleniny nebo ovoce. Jinak dostaneš výstrahu, potom druhou a pak už následuje výpověď,“ popisuje Jill.

Záhumenek paní Jill leží uprostřed zahrádkářské kolonie v luxusní čtvrti Muswell Hill|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Zahrádkářské kolonie vyrostly často na krásných místech, např. z pozemku paní Jill je nádherný výhled na půl Londýna. Tržní ceny takových pozemků by byly astronomické a developeři kolem samozřejmě krouží. Zahrádkářské kolonie jsou však chráněny zákonem, a pokud by je místní zastupitelstvo chtělo změnit na stavební parcely, muselo by získat vládní souhlas. A téměř vždy je zaděláno na skandál. Před třiceti lety to vypadalo, že o městské zahradničení už nebude zájem. Dnes se na záhumenky čeká roky.

„Pozemky se stále zmenšují, aby se dostalo na víc lidí. Ale je to marné. Já sama čekala na tento záhumenek dlouhých jedenáct let. Seznam čekatelů na pozemek v naší kolonii je momentálně uzavřený. Je na něm přes 200 lidí, což znamená, že na většinu z nich se nikdy nedostane,“ hodnotí paní Jill.