Nejdřív sud, pak bílá koruna. Rodina Kolariků čepuje Budvar ve Vídni už sto let

Na zahrádce Schweizerhausu teče budějovické pivo proudem. A to doslova. Vrchní u výčepu ani na vteřinu nezavírá kohout. Bleskově plní jednu sklenici za druhou. Půllitry ale nedočepuje celé. Po dlouhém stole putují ke kolegovi, který je u druhé pípy doplní a přidá jim ještě „čepici“, tedy vrstvu pěny navrch. Teprve potom zamíří na tácech číšníků mezi hosty. A takhle to tu díky rodině Kolariků chodí už sto let.

„Já jsem Lydia Kolaříková, tady ve Vídni Lydia Kolarik. A jsem dcera Karla Kolaříka, který v roce 1926 přivezl budějovické pivo do Vídně.“

Podle paní Lydie je Schweizerhaus oblíbený proto, že tu pivo čepují takzvaně „staročesky“ ze sudů|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Náhrada za hořká piva

Schweizerhaus patří rodině paní Lydie už od roku 1920. Tehdy ho její tatínek převzal jako zchátralý prázdný podnik, na kterém se podepsala první světová válka. Bylo mu přitom teprve 19 let. Původně tu točil plzeňské, ale když prý šel za pivovarem žádat o úvěr na rozšíření podnikání, dostal košem.

Vídeňané se navíc tou dobou začali ohlížet po méně hořkých pivech. A tak začal Karel Kolařík hledat náhradu. Našel ji díky zemědělské výstavě v Českých Budějovicích, kam zamířil se svým otcem.

„Dost toho vypili. Každý platil u číšníka sám, protože nechtěl, aby ten druhý věděl, kolik vypil. Hodně se bavili, a tak tam přespali. Ráno zjistili, že je nebolí hlava. A tak zjišťovali, co to vůbec pili. Číšník jim odpověděl: ,No samozřejmě budějovické‘.“

Navzdory politice, inflaci i válce

Od té doby se ve Schweizerhausu jiné pivo už neprodávalo. Hospoda přitom zažila i hodně krušných chvil – po druhé světové válce dokonce začínala prakticky od nuly. Místo bylo zpustošené a Karel Kolarik s manželkou chvíli čepovali pivo v jedné z vyřazených kabin Riesenradu – Vídeňského obřího kola, které je dnes oblíbenou atrakcí v Prátru.

Pivo je tu číslo jedna|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„Můj tatínek byl budějovickému pivu vždycky věrný. Nezáleželo na politice, inflaci, válce.“

Jen samotné pivo ale není důvod, proč je Schwaizerhaus mezi Vídeňany tak oblíbený. Podle paní Lydie jde i o to, že tady ho čepují takzvaně „staročesky“ ze sudů. 

„Pivu dáváme čas. Sudy přijdou a 14 dní leží, aby se to uklidnilo. Když čepujeme, tak to trvá čytři až pět minut. Máme tu taky hodně dlouhý výčepní pult, někteří tomu říkají dálnice, je plný džbánků. A až na konci pivo dostane bílou korunu, jak tu říkáme. Pěna musí být. I po vypití tam ještě musí zůstat na dně.“

V českých rukách

Dnes je Schweizerhaus největším odběratelem budějovického Budvaru na světě. A to i navzdory sezonnímu provozu. „Schweizerhaus je náš největší zákazník globálně a zároveň nejstarší – a přestože je sezonní, tak pivo je tady prostě číslo jedna,“ upozorňuje ředitel pivovaru Petr Dvořák.

Schweizerhaus je dnes největším odběratelem budějovického Budvaru na světě|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

O tom, že spolupráce bude pokračovat i dál, Dvořák nepochybuje. „Je těžké si představit Schweizerhaus bez Budvaru a zrovna tak by bylo těžké představit si Budvar bez Schweizerhausu.“

Lydia Kolarik s rodinou k tomu dodává jen jedno. „Jsme rádi, že máme to budějovické. Musí to zůstat v českých rukách.“

Podle tempa, v jakém číšníci mění prázdné sklenice za ty orosené s pěnou, se to tady ve Schweizerhausu jen tak nezmění.