Nejaktivněji kulturní diplomacii dělá Čína a Arabové. Češi jsou střední hráči, zní z Českého centra

14. únor 2021
Evropa Plus

Zatímco Peking využívá kulturní diplomacii jako podporu pro svou ekonomickou ofenzivu ve světě, státy Perského zálivu se pomocí ní snaží překonat image lehce zaostalých ropných monarchií, vysvětluje v pořadu Evropa Plus Jitka Pánek Jurková, ředitelka Českého centra v Bruselu. 

Kulturní diplomacie se v průběhu 20. století stala nedílnou součástí zahraniční politiky. Od počátečního vysílání umělců a výstav do zahraničí se její záběr postupně rozšířil i na aktivity ve vzdělávání, vědě, urbanismu nebo ekologii.

Čtěte také

„Tradičně byla jednou z nejambicióznějších zemí na tomto území Francie. Ta byla také první zemí, která tohle také nějak systematizovala a která zakládala síť zahraničních poboček kulturních institutů, aby jí pomohly třeba i v rámci koloniální politiky ještě mezi světovými válkami,“ přibližuje Pánek Jurková, která je také hlavní autorkou podcastové série Jazzman versus špioni. Umění jako tajná zbraň mezinárodní politiky.

Šéfka Českého centra Jitka Pánek Jurková

Ve 20. století byly v kulturní diplomacii nejaktivnější Spojené státy a Sovětský svaz jako dvě znesvářené světové velmoci, které se i jejím prostřednictvím snažily šířit svůj mezinárodní vliv. Dnes je vystřídaly Čína nebo některé arabské země.

Historicky je podle Pánek Jurkové na tomto poli aktivní také Česká republika a před ní Československo.

Čtěte také

„Každý zná nebo slyšel o mýtu bruselského Expa v roce 1958. Ale to není jediný úspěch a jediný silný moment české kulturní diplomacie. Pro Čechy je umění a kultura stále velmi silnou devízou. Na druhou stranu se samozřejmě nemůžeme měřit s velkými hráči, ani s těmi středními hráči, kteří mají v této věci velmi štědré rozpočty. Velmi dobře je na tom Polsko i Maďarsko,“ říká šéfka Českého centra v Bruselu.

Kulturní diplomacie jako unijní přívěšek

Naopak hodně okrajově se kulturní diplomacii věnuje Evropská unie jako celek.

„Stejně jako společná zahraniční politika Evropské unie se pohybuje v mantinelech, které jí dovolí členské státy. Kulturní diplomacie je tak takový přívěšek k této společné zahraniční politice,“ poznamenává publicista a bývalý vysoký úředník Evropské komise pro kulturní politiku Karel Barták.

Čtěte také

Unijní diplomacie začala podle něj klást větší důraz i na kulturní složku evropské zahraniční politiky až v posledních pěti až šesti letech Ve struktuře Evropské komise není ani žádný specializovaný úřad, který by se na kulturní diplomacii zaměřoval.

O to více se unijní exekutiva podle Bartáka věnuje kulturním programům pro své členské státy. V novém víceletém rozpočtu je na ně vyhrazeno téměř 2,5 miliardy eur (zhruba 62 miliard Kč).

„Z tohoto programu se dělají také některé věci, které se týkají zemí mimo Evropskou unii. Do tohoto programu se přímo mohou začlenit kandidátské země a státy Evropského sdružení volného obchodu. Mohou se tam zařadit potenciálně kandidátské země, včetně třeba zakavkazských zemí. Tento program je tedy dost otevřený třetím státům, se kterými Unie intenzivněji spolupracuje,“ vysvětluje Barták.

Více o kulturní diplomacii v Evropě, o tom, jak ji poznamenala současná pandemie, nebo o podcastu Jazzman versus špioni uslyšíte v pořadu Evropa Plus.

autor: Filip Nerad
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.