Negativní samotesty ve statistikách nemáme. Kouzlo plošného testování je v intenzivním opakování, říká Ladislav Dušek
Proč ve statistikách ubývá počet osob nakažených koronavirem, když firmy od minulého týdne povinně testují své zaměstnance? Neselhává systém antigenního testování? Objevují se na jednotkách intenzivní péče i mladší a celkově zdravější pacienti s covidem-19? Tomáš Pancíř se ptal ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška.
K dnešnímu dni musí být všichni zaměstnanci firem s více než 250 zaměstanci otestováni. Povinnost testovat už platí také pro menší firmy, pro státní organizace a úřady. Projevuje se to už ve vašich statistikách?
Projevuje se to zatím relativně málo. Pozorujeme samozřejmě nárůst těch testů, ale je příliš brzy na to, abychom to viděli v poklesu virové nálože v populaci. Počty testů rostou dá se říct enormně: denně registrujeme kolem 120 tisíc antigenních testů, s tím pak následně poroste i používání testů klinických...
Já se omlouvám, jestli vám do toho mohu skočit. Když jsem se díval, tak ano, tento týden kolem 120 tisíc testů, minulý týden to bylo 70-80 tisíc antigenních testů denně, ale když to budu počítat z druhé strany: v těch firmách nad 250 zaměstnanců pracuje 1,3 milionu lidí, ti všichni by měli být během jednoho týdne otestováni a kdybychom to rozpočítali, tak vyjde jenom na ně čtvrt milionu testů na den a my jsme jen na 120 tisících. Jak je to možné?
Čtěte také
Opatrně... ti zaměstnavatelé mohou volit ze dvou základních přístupů k testování. Upozorňuji, že teď zkoušíte člověka, který to nemá primárně na starosti, tak doufám, že neřeknu nějakou hloupost. Mohou ale testovat tak, že si najmou poskytovatele zdravotních služeb a ten má povinnost ty testy vykazovat. Anebo přejdou na systém samotestování, což může být v řadě provozů daleko flexibilnější, a tam my se dozvíme pozitivní případy, protože pozitivní případy se musí hlásit, pak je konfirmován a zase to jde standardní cestou, ideálně pes poskytovatele zdravotních služeb nebo přes krajskou hygienickou stanici. Ten celkový objem negativních testů hlásí ty firmy dávkově do zdravotních pojišťoven, protože budou žádat o podporu. Tato data my doufám alespoň v agregované podobě dostaneme zpátky také, ale nebude to v reálném čase.
Teď mi položíte otázku, já to na vás úplně vidím: ‚A nevadí vám to?‘. Odpověď zní úplně ne, protože zatím z toho, co je nahlášeno a je to dost reprezentativní vzorek – a upozorňuji, že to je pár dní, tak ještě nedělejme žádné závěry, řada těch věcí se může dohlásit a zaměstnavatelé se teprve adaptují, takže bych byl opatrný i s nějakou kritikou – tak ten poměrně velký objem dat hovoří o dvouprocentní pozitivitě, což odpovídá dlouhodobé pozitivitě, kterou vidíme i u plošného testování populace. Takže já zatím nemám pocit, že by nám to chybělo, protože tu relativní pozitivitu, kterou hodnotíme jako nejvíce rizikový faktor, tu musíme brát z testů, které jsou epidemiologicky nebo klinicky indikované, a ty nadále vidíme se stoprocentní jistotou a nadále s nimi můžeme pracovat. Neřekl jste ale velice podstatnou věc v té otázce a ani já v té odpovědi: to kouzlo tohoto plošného testování a jeho síla ke snížení virové nálože v populaci není v tom, že se týdně provede u nějaké masy lidí, ale že se intenzivně opakuje. A tam si myslím, že je pro zaměstnavatele i zaměstnance pohodlnější ten samotestovací režim.
Čtěte také
Na druhou stranu to opakování je nastaveno tak, že má být jednou týdně. Je to dostatečné?
Já si nejsem úplně jistý, jestli máte pravdu. Velice s otazníkem bych odpověděl, že můj pocit z toho, co mám načteno, je, že podporu z veřejného zdravotního pojištění mohou získat při opakování toho testu častěji než jednou týdně.
Já mám pocit, že vyloženě ten příspěvek na test je nastaven také jednou týdně, samozřejmě pokud je to přes zdravotní pojišťovnu, tak to může být častěji. Já myslím ale, že v praxi bude řada firem čekat na to, co je povinné a povinné je to opravdu jednou týdně. Vy byste jako statistik byl pro to, aby to bylo častější?
Čistě jako analytik dat bych určitě doporučoval třeba jednou za tři, jednou za čtyři dny. Ty antigenní testy mají samozřejmě sníženou senzitivitu, i ty dobré, kvalitní. Na častější opakování jsou právě certifikované, na opakované testování v uzavřené komunitě lidí – viděli jsme jejich efekt v sociálních zařízeních. Takže opravdu bych jako analytik dat doporučoval častější režim.
Co říkají data o efektivitě vakcín proti onemocnění? Proč zatím nelze říct, nakolik lidé odkládají preventivní prohlídky nesouvisející s covidem? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.
Související
-
Nechat si vpravit vakcínu je znak důvěry v systém, vysvětluje sociolog, proč lidé očkování odmítají
Jednou z významných kapitol uplynulého roku boje s pandemií koronaviru SARS-CoV-2 je očkování. Závod o vývoj vakcíny vystřídalo dilema – očkovat, nebo neočkovat?
-
Za testy na covid-19 zatím pojišťovny utratily několik miliard. Ovlivní to financování běžné péče?
Laboratoře v Česku otestovaly od začátku epidemie koronaviru přes 900 tisíc vzorků na covid-19. Většinu testů hradí zdravotní pojišťovny.
-
Kam s použitými samotesty? Do komunálního odpadu. Ve Znojmě na mě mají speciální kontejnery
Povinné testování zaměstnaců s sebou přináší velké množství použitých samotestů na covid-19, které je zapotřebí bezpečně zlikvidovat. Zvlášť, když jsou infekční.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.