Nechali jste se někdy chytit do pasti na turisty? Stává se to i nejzkušenějším gastronautům

Pstruha servírují v místních restauracích tradičně s vařenými brambory, mrkví a hráškem a omáčkou z rozvařených rajčat a paprik
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pstruha servírují v místních restauracích tradičně s vařenými brambory, mrkví a hráškem a omáčkou z rozvařených rajčat a paprik
0:00
/
0:00

Každý podnik se snaží vydělat. Některé se ale nebojí sáhnout k neupřímným praktikám. Obzvlášť pokud se jejich zákazníci skládají hlavně z turistů, které nemusí o kvalitě služeb přesvědčovat den co den. Na takové restaurace, hospůdky a hotely narazil i Pavel Maurer. Co všechno se mu letos přihodilo?

Vážení gastronauti, je léto, prázdniny, doba dovolených, kdy všichni utrácíme dost peněz za to, abychom si odpočali od všedních pracovních dnů a měli se dobře.

Toužíme se ponořit do vody, nachytat sluneční paprsky spolu s veledůležitým vitamínem D, ochutnat nové pokrmy a hlavně – hlavně zapomenout alespoň na pár týdnů na obvyklý pracovní stres, přepracovanost a tisíce dalších, většinou nepříjemných povinností. Prostě si to chceme užít.

Honest Guide Janek Rubeš: Rád chodím turistickým peklem, chci to mít z první ruky

Janek Rubeš, novinář a dokumentarista internetové televize Stream

Říká o sobě, že je pražský zpravodaj. V projektu Honest Guide poukazuje na nepoctivost taxikářů, směnárníků a ostudné kouty (nejen) Prahy. Za svou práci získal novinářskou cenu Křepelka. Patricie Strouhalová se Janka Rubeše ptala, co by chtěl na Praze změnit. Jakého šlendriánu by se zbavil nejraději?

No a já se teď s vámi podělím o několik příkladů, kdy jsem toužil po relaxu, uklidnění, kdy jsem si bláhově myslel, že budu dovolenkově opečováván a hýčkán, ovšem ono to nevyšlo! Nevím, kde úplně mám začít, protože moje černá listina je dosti obsáhlá, a tak se zaměřím pouze na chyby zásadní, které se v mém prázdninovém životě, bohužel, často opakují.

Tak například, když jsem v restauraci, ať drahé či laciné, v 80 procentech případů se hýbe stůl. Je nestabilní, jedna noha kulhá a je dosti pravděpodobné, že si manželka svrhne polévku na novou sukni. Číšník většinou neochotně poklekne a snaží se pod nohu vrazit přehnutý tácek pod pivo, ale většinou to dá pod špatnou nohu a stůl se hýbe dál. Já jej proto přišlápnu nohou a celou večeři se soustředím, abych se nezapomněl a nesundal ji z trnože. Dále většinou nesolí slánka a člověk s ní musí mlátit o stůl, aby se dírky uvolnily. V hotelu nikdy nemají papuče na moji nohu číslo 47, o županu ani nemluvě.

Ceny bez DPH, automatické dýško…

Ale vraťme se ke gastronomii: Když je na menu ryba s upozorněním, že se jedná o základní cenu a podle váhy bude suma upřesněna, nikdy v životě se mi nestalo, že by ryba měla podváhu. Vždy se dopočítává směrem nahoru.

Pak jsou tu fikané hospůdky, kde si až při účtování vzpomenou, že jejich jídelní lístek je kalkulován bez DPH.

Nebo třeba noblesní restaurace vám bez ptaní připočítá dýško a taky někdy narazíte na podniky, kde zaručeně čerstvé kalamáry tahají z obřího mrazáku.

Na konci svého stýskání musím podotknout, že každá země na světě produkuje tyto turistické prudy jiným způsobem. Někde je to snesitelné, jinde k zešílení a jinde zase k smíchu i k pláči.

Každopádně se mi zdá, že díky neuvěřitelně rychle se rozvíjejícímu celosvětovému turismu, poskytovatelům služeb restauračních i hotelových stále roste odvaha vymýšlet další pastičky a podrazy na nás – nebohé turisty.

Oni totiž vědí, že po nás přijdou zase jiní, kteří ještě netuší co je čeká!