Nebuďte srabi a reklamujte jídlo, prosí Pavel Maurer
Podle Pavla Maurera bychom měli být odvážnější. Nechutná vám v restauraci? Stěžujte si, tvrdí. V čem bychom si podle něj měli vzít příklad z jihoamerického kmene Kayapó?
Přiznejme si, že nám chybí odvaha. Myslím opravdová odvaha, která je nebojácná, nesmlouvavá a definitivní. Když nám něco nechutná v restauraci, ve většině případů nemáme dost síly, abychom to odporné jídlo veřejně odmítli. Když je k nám číšník nevrlý, nedokážeme mu říci zpříma do očí, ať se začne laskavě snažit, protože my jsme ti, kdo vytváří jeho plat, a máme právo na trochu slušnosti.
Když nám přinesou téměř vychladlé jídlo, raději jej sníme, namísto oprávněné reklamace. Navíc máme strach, aby nám to nepřihřáli a ještě nakonec neplivli vztekem do omáčky. Jsme tak trošku srabi! Nadáváme až venku nebo si vyléváme srdce na anonymních sociálních sítích pod nějakým pseudonymem.
Nemáme dost odvahy bojovat za svoje klientská práva. Chybí nám sebevědomí a argumenty. Naše všeobjímající civilizace náš ohnula až příliš. Přitom jde o důležitou věc, totiž o náš žaludek a zdraví.
Dovolte mi malý příklad obdivuhodné statečnosti. Indiánský kmen Kayapó z povodí Amazonky se vzepřel modernímu světu a vítězí. Jeho členové jen hájí své vlastní území. Nechtějí civilizaci, hamburgery, slazené limonády, přehrady, elektrárny a zlatokopy. Negramotní pralesní válečníci odhodili oštěpy a naučili se portugalsky, aby mohli jednat s vládou i s ochranářskými organizacemi. A když na svém území najdou vetřelce a narušitele, pošlou jej zpět do města bez šatů.
Ukazují světu, který pohodlně nakupuje špatné jídlo v supermarketech, jak vyrobit šípový jed z bylinek, medu a hadího jedu nebo jak jemně omráčit ryby pomocí rostlin snižujících obsah kyslíku ve vodě.
Podle zprávy z časopisu National Geographic se nedávno sešli všichni náčelníci kmene a písemně odmítli jakékoli další úplatky od stavitelů přehrad. „Nechceme ani haléř z vašich špinavých peněz. Cenu naší řeky nelze vyjádřit v penězích, stejně jako cenu našich ryb, které jíme, a cenu štěstí našich vnoučat. Nikdy nepřestaneme bojovat,“ tvrdí.
Jdou mi slzy do očí a prosím vás všechny, kterým záleží na životě, nesmiřujte se se špatným jídlem, odfláknutými obědy, náhražkami sýrů a omáček. Použijte svou osobnost a sílu, abyste nebyli šizeni. Pokud se indiáni naučí číst a psát jen proto, aby čelili bezpráví, tak my můžeme klást odpor za mnohem menšího úsilí. Žádejte tedy kvalitu a nezrazujte svá těla!
