Návrh míru? Podobal se dohodě o nerostech. Otázka území bude na prezidentech, říká zmocněnec zahraničí Stulík

Kolem návrhu mírového plánu vládnou určité nejasnosti. Víme, co se vlastně podařilo ve Švýcarsku dojednat?

To vědí američtí a ukrajinští vyjednavači, protože jednání probíhala na dvoustranné bázi. Ze společného komuniké víme, že aspoň z ukrajinské strany se podařilo odstranit nejvíc kontroverzní a pro Ukrajinu nepřijatelné body. Poradci pro bezpečnost Velké Británie, Německa a Francie včera vyjednávali odděleně jak s ukrajinskou delegací, tak s americkou. Základní parametry, z toho, co my víme, opravdu byly změněny.

Čtěte také

Naděje na spravedlivý mír pro Ukrajinu je nulová. Bavíme se o variantách vynuceného míru, myslí si generál Macko

Jak se tedy nová verze liší od té původní?

Já si myslím, že ještě nemáme úplně definitivní verzi. Například řešení územní otázky bylo vynecháno z jednání, z toho, co víme, a bylo to ponecháno na potom, na přímá jednání prezidentů Spojených států a Ukrajiny. To je ještě věc, o které se bude jednat. Tam Evropa řekla docela hlasitě, že nepřipustí překreslování hranic a nedopustí žádné uznání ukrajinských území za ruská. Takže v tomto byla původní podoba přepsána, takže i proto je ukrajinská delegace asi spokojená.

Pozadí původního návrhu

A ví se, kdo koncipoval původní, tzv. osmadvacetibodový mírový plán pro Ukrajinu? Americký ministr zahraničí byl v této otázce dost nejednoznačný.

My jsme také zaregistrovali různé signály a informace z amerických médií a z tweetů amerických kongresmanů. Tady si musí Spojené státy samy odpovědět a nám by měly také odpovědět, kdo přesně byl mezi autory toho návrhu dohody. Všichni dobře víme, že to byl pan Kirill Dmitrijev, který jednal se Stevem Witkoffem a tuto dohodu navrhovali.

Z toho, co víme od ukrajinské strany, jejich předseda rady bezpečnosti státu a obrany, pan Umerov, byl s tímto návrhem seznámen a podle jeho slov řekl, že o tomto návrhu by se mělo jednat. Takže nikdo ho za ukrajinskou stranu neschválil. Z toho, co tak vyplývá, asi tam velká účast pana Dmitrijeva byla.

Ještě v sobotu to vypadalo na drsné ultimátum Ukrajině ze strany Američanů. Už v neděli Trump obrátil a řekl, že jde o návrh, který by měl být východiskem dalších jednání. Dá se to tedy chápat jako Trumpův ústupek?

Čtěte také

Ukrajina docílila obrovského úspěchu. Dohoda o nerostech není jednostranná, vyzdvihuje expert Bříza

Já si myslím, že ze strany Spojených států to velice připomínalo dohodu o nerostném bohatství, kterou na jaře také předložili Ukrajině podobným způsobem. Ukrajinské straně se tehdy za menšího přispění, ale dnes většího přispění evropských partnerů se podařilo získat čas a podařilo se získat prostor pro vyjednání nového znění dohody.

Takže je to víceméně podobná situace, kdy se evropští partneři okamžitě zapojili na straně Ukrajiny ve svých kontaktech s americkými vyjednavači. Evropská strana dala na stůl svůj návrh. Teď Spojené státy asi vidí, že ti, koho se dohoda má týkat nejvíce, především Ukrajiny a potom i Evropy, s tím máme problém. Samozřejmě nám nemohou vnutit své vidění situace, musí s námi počítat.

Takže se podařilo dosáhnout toho, co jsme říkali jako česká diplomacie od samého začátku, že nic se nesmí vyjednat o Ukrajině bez Ukrajiny. A to samé, když je ve hře evropská bezpečnost: nesmí se jednat o evropské bezpečnosti bez naší evropské účasti.

Záruky Ukrajině i Evropě

Podle ministra zahraničí Jana Lipavského původní návrh obsahoval i ustanovení, která by kromě ukrajinské suverenity a teritoriální integrity ovlivnila také evropskou obranyschopnost. Co měl na mysli?

Byl to například požadavek snížení četnosti ukrajinské armády, aniž by dohoda, která má být dohodou mezi dvěma stranami, dávala stejná omezení pro ruskou armádu. My jsme měli do začátku ruské invaze v platnosti několik smluv o konvenčních zbraních v Evropě, kolik vojáků může kdo mít rozmístěných v té či jiné části Evropy. Rusko se tam také zavázalo k určitému počtu rozmístění vojáků na svém území. Dnes vidíme, že na ukrajinském suverénním území jsou ruská vojska, a ta vojska by tam zůstala, takže to vytváří velkou nerovnováhu na evropském kontinentu.

Je to víceméně přímé ohrožení i naší bezpečnosti. Když posloucháte prohlášení ruských představitelů, sledujete ruskou propagandu nebo ruská média, tak víte, že oni vnímají NATO jako hlavního nepřítele. Takže další statisíce ruských vojáků na našich hranicích, co by tam asi dělali? Když si spojíte tyto věci dohromady, je jasné, že dalším cílem po možném zničení Ukrajiny – k čemuž věříme, že nikdy nedojde – bychom my byli ti další na ráně. Proto by tato dohoda snižovala i naši evropskou bezpečnost.

Čtěte také

Bříza: Je pozitivní, že se bavíme o konkrétním plánu. Ale podoba mírové dohody je neakceptovatelná

Generál Pavel Macko v ranním speciálu Radiožurnálu k Ukrajině upozornil, že zatím zdaleka nejsou jasné bezpečnostní záruky Kyjevu, pokud by přistoupil na územní ruské požadavky. Jaké by ale mohly nebo měly být?

Zásadní bezpečnostní zárukou je silná ukrajinská armáda. Když se stát dokáže sám ubránit agresi nepřítele, který je x-krát větší, to je nejlepší záruka. Druhá nejlepší záruka je, pokud má spojence, kteří by byli ochotni přijít mu na pomoc. O tom se nyní také jedná a je to věc, kterou my jako Evropané podporujeme: že by se Ukrajině nějakým způsobem poskytly záruky, které odpovídají pátému článku Severoatlantické smlouvy.

Nejlepší čas?

To znamená, kdyby byla Ukrajina napadena...?

Přišli bychom jí na pomoc. To by bylo velice důležité jako odstrašující faktor, protože Rusko zatím nechce válku s NATO, protože ví, že zatím nemá dostatek sil. Právě proto potřebují čas, potřebují oslabit Ukrajinu. Potřebují čas na to, aby posílili, aby v případném střetu se západním demokratickým světem měli víceméně nějaké síly.

Toto jsou právě záruky, o kterých se bude jednat. Jednou ze záruk by bylo to, kdyby Rusko snížilo početnost své armády. Proč má Ukrajina snižovat počty své armády a ne Rusko? Kdyby Rusko začalo snižovat počty nejen konvenčních zbraní, ale dalších zbraňových systémů, které má v evropské části své země, samozřejmě by to posílilo bezpečnost Evropy. Ale to se neděje a z toho my usuzujeme, že Rusko nemá zájem o trvalý a spravedlivý mír.

Čtěte také

Politický geograf Romancov: Jednat se začíná, když válka nedokáže nic získat. Čína hraje jinou ligu

Chtěl jsem se na to zeptat, jestli Kreml podle vás na nově upravené podmínky přistoupí. Už se vyjádřili v tom smyslu, že jim nesedí ten evropský návrh.

To je opět ono, protože prezident Putin při dnešní konverzaci s tureckým protějškem prohlásil, že první návrh se mu víceméně líbil, ale jeho poradce pro bezpečnost, pan Ušakov, poté pro média prohlásil, že evropský plán je neakceptovatelný. Tady asi uvidíme to, že plán, který víceméně teď domlouvá Ukrajina přímo se Spojenými státy s podporou Evropy, Rusko asi odmítne anebo bude chtít vyvolat další jednání. Jenže tady jde o čas, a čas v případě Ukrajiny se přepočítává bohužel na mrtvé a na další zničená města a obydlí.

A Rusko čas potřebuje. Rusko ví, že i když víceméně Ukrajina drží frontu, Rusko pořád pomalu postupuje, má jistou převahu a ví, že tímto způsobem by v postupu mohlo pokračovat. Právě to je ruský narativ, který jsme zaregistrovali v některých návrzích Spojených států, že tam vyznívá to, že ‚teď je nejlepší čas uzavřít mír, protože Rusko vítězí a Rusko se nedá porazit.‘ To si my s Ukrajinci nemyslíme.

Jaké reakce na návrh míru zaznívají z Ukrajiny? A nakolik situaci komplikuje tamní zjitřená vnitropolitická situace? Sedí přirovnání prvotního návrhu k Mnichovské dohodě? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.