Návraty. Jaké jsou návraty domů z frontové linie?

Martin Dorazín cestuje domů za rodinou. Z Oděsy, kde má ukrajinskou základnu, to je do Valašského Meziříčí 15.000 kilometrů a 18 hodin jízdy. S přestávkami je to cesta na dva dny.

Dvojí život

Jaké jsou návraty domů pro válečné zpravodaje? „Mísí se dva pocity – a to je smutek a únava. Smutek z toho, že opouštíme zemi, kde máme kontakty, kde se pohybujeme, kde máme část našeho života.

Potom úleva z toho, že přijedu domů, trošku si odpočinu, můžu dělat jiné věci, můžu se vyspat, trošku se odreagovat od toho všeho, ale potom tady v Česku stále přemýšlíte, co se děje tam, a když jste na Ukrajině, přemýšlíte na tím, jestli je doma všechno v pořádku, jestli jsou rodiče v pohodě. Takže je to takový dvojí život,“ popisuje Darja Stomatová, válečná reportérka České televize.

Darja Stomatová (ČT) v Sýrii|foto:Repro ČT

„Snažím se zajít si třeba na bazén zaplavat. Zklidnit trošku, zpracovat ty materiály, které jsem nasbíral, a do toho nějak postupně proplout zase do svého života tady. Ale pro mě ten skok není zas tak gigantický, bych řekl,“ přiznává Vojtěch Boháč, válečný reportér serveru Voxpot.

„Nemyslím si, že bychom to obecně nechávali za sebou, to ne. Ukrajina je něco, co se nás drží, i když jsme tady,“ konstatuje Darja Stomatová.

Pořád v sepětí s Ukrajinou

„Ve svých výzkumech zjišťuji, že ten návrat je jeden z nejsložitějších momentů. Protože vy se posouváte z pozice svědka něčeho důležitého do nějakého kontextu, kde lidi řeší malichernosti, kde nezažíváte zdaleka nic, co by tvořilo historii do takové míry jako v té válce. Myslím, že často mají reportéři pocit ztráty významnosti toho, co zažívají,“ popisuje Johana Kotišová, výzkumnice v oblasti válečného zpravodajství.

„Už jenom tím, že jsme v kontaktu s těmi lidmi, že sledujeme zprávy, že se díváme, že zpracováváme třeba reportáže i do Reportérů, protože to děláme tady, jsou to delší stopáže. Takže s tou Ukrajinou jsme v sepětí pořád, ať už jsme tady, anebo ať už jsme tam. Jenom prostě trochu jinak,“ říká Darja Stomatová.

Trauma z návratu

„Mezi humanitárními pracovníky pro to existuje i termín, mluví se o traumatu z návratu do toho bezpečného prostředí. Je to docela surreální – v jeden moment jste někde na frontové linii, jste svědkem historie a zažíváte existenčně ohrožující události, které jsou ohromně významné a ohromně zajímavé pro vás, a najednou jste v místě, kde máte pocit, že se nic neděje, že lidi řeší blbosti.

A je často těžké navazovat vztahy s lidmi v tom bezpečném, mírovém kontextu. Je těžké se třeba vracet k partnerovi, který nezažil to, co vy. A proto si takto lidi právě často hledají přátele nebo i partnery mezi lidmi, kteří mají tu zkušenost z války,“ vysvětluje Johana Kotišová.

Jak vnímají práci Martina Dorazína jeho nejbližší? Měla Darja Somatová někdy pocit, že už nemůže? A dokáže si Vojtěch Boháč představit, že by tuto práci dělal i jako otec od rodiny?