Návraty do blahobytu jsem skoro odstonal. Nevracel jsem se rád, dokud jsem neměl za kým, říká Dan Bárta k nové knize

Dan Bárta nepřišel s novým albem nebo písničkou, ale s knížkou Některé nevinnosti světa. Ta knížka vychází z podcastu ČRo Vltava Nevinnosti světa. Podle čeho jste vybíral ty některé nevinnosti?

Je jich tam kupodivu víc, ale původní název toho souboru byl Některé nevinnosti světa, protože člověk samozřejmě za svůj beznadějný život nemůže obsáhnout ani jednotky procent všech nevinností světa. Akorát že jsme usoudili, že by to bylo zbytečně dlouhé, takže jsme to víceméně rozumně zkrátili.

Čtěte také

Dan Bárta: Nevinnosti světa II. Poslechněte si druhou sérii vltavského podcastu

Vy jste si na všech těch místech, která jste navštívil, dělal poznámky, anebo potom, když jste připravoval podcast pro Vltavu – respektive tuto knížku, o které si povídáme – tak jste si to tahal z paměti?

Spíš jsem se ždímal. Říkal jsem si, že lepší je žít než si psát poznámky. A večer, když člověk usíná, anebo když se ráno probouzí, a hlava si to sama začne přesívat a třídit, tak se ještě trápit s nějakou tužkou a papírem... Takže nepsal. Já jsem vlastně vůbec ani neplánoval, že bych to sděloval komukoliv jinému než kamarádům z toho, co si zapamatuji. A spíš jsem se tam účastnil. Ale pak jsem tu paměť vyždímal.

Myslíte si, že je důležité vědět, kolik zemí jste navštívil, nebo je to jedno?

Myslím, že je to jedno. Protože ono to kolikrát není ani země. Když jedete do Tambopata Research Center udělat nějaký výzkum anebo jste někde na místě, tak jste tři týdny v jednom bytě, což je vlastně úplně stejné jako kdekoli jinde. Že necestujete tou zemí a nijak ji nepoznáváte. Člověk by musel spíš vyjmenovat ty vesnice, kde strávil aspoň týden, že ho tam pozdravila aspoň prodavačka – jinak to je takové míjení.

Čtěte také

Krajina Dana Bárty by dala prostor divočině. Mou zodpovědností je všímat si a rozumět, říká zpěvák

Pobýval jste v místech bez elektřiny, s minimem vody, jedl jste, co příroda dala. Pak jste se vrátil sem do blahobytu, sedl do auta, pustil počítač, rozsvítil světlo... Co vám toto střídání dávalo?

Upřímně řečeno, to, jak letadlo prostřelí šedivou kopuli mraků nad Prahou a snese se nad tu krajinu, která je většinou nepěkná, protože jsem často jezdíval v zimě, to jsem skoro odstonal. Nevracel jsem se rád, pokud jsem neměl za kým. Dneska už je to jinak, těším se na děti a na domov. To je jiná báze. A jak jsem byl předtím takový poloosamělý, tak mi bylo skoro vždycky smutno, že se vracím. Ale pak to normálně přešlo a mohl jsem se těšit zase za rok na další výlet.

Byl jste třeba někdy v Polsku nebo v Německu a žasl jste podobně jako někde na ostrovech u Papuy?

Myslím, že to ani nejde, že to není dost dobře možné. Protože v Polsku nebo v Německu člověk z té naší kultury prakticky nevystoupí. Ani příroda, ani lidi se nemění, ani architektura, celé ty kulisy, kromě jazyka, tam se člověk trošku jako umotá. Takže největší zábava vždycky vzniká z interakce mezi lidmi.

Čtěte také

Cestování je i o jídle. Pro mě je srdcovkou žába na suché pánvi, říká šéf CzechTourismu

Myslím si, že čím lehčeji člověk cestuje a čím víc interakcí s lidmi vyhledává, tím je to pestřejší a zábavnější. Protože člověk si fakt zapamatuje daleko víc to, když shání někde šroubovák, protože píchl, než to, že nepíchl. I když to je samozřejmě lepší nepíchnout, ale na zážitek je to naprd.

Máte po světě kamarády, kteří se zabývají ochranou přírody. Kdo to je ve vašem podání ochránce přírody? To je ten, který chrání hlavně sám sebe jako člověka?

No to ne. Já si myslím, že ochránci přírody jsou primárně lidi, kteří se opravdu vztahují k ostatním živým jsoucnům a bytostem stejně intenzivně jako třeba sběratelé známek ke známkám anebo posluchači vážné hudby k vážné hudbě anebo fanoušci Slavie ke Slavii. To znamená, že tam je vědomí nějakého hlubokého přesahu a lásky. Myslím si, že ti lidi jsou v tomto stejní a dokážou pro to i něco obětovat.

Stejně tak jako fanoušek Slavie jde podpořit svůj tým někam do Slovinska a mávat tam vlajkou, aby vyhráli, tak stejně tak si ochránce přírody dokáže odpustit některé věci a jde do určité míry do nějakého konfliktu a pokusu obhájit nějaké místo, které by bylo dobré držet pro lepší život právě těch jsoucen, kterých nekompromisně ubývá. Takže pro mě ochránce přírody je člověk, který se snaží, aby ostatní jsoucna a bytosti měly co nejdůstojnější život a mohly se uskutečňovat z úcty k přírodě.

Jaký je aktuálně zdravotní stav Dana Bárty z hlediska sluchu? A platí stále, že se raději v životě neohlíží zpátky? Poslechněte si celý rozhovor.