Návrat Tondy Blaníka? Možná. „Chtěli jsme si od sebe odpočinout,“ říká herec Marek Daniel

Vylézt na jeviště před diváky s komediální scénkou, to je vždycky risk. Buď to vyjde a diváci s vámi budou na stejné vlně – nebo to nevyjde. 

Lidi si myslí, že mi můžou tykat. Že jsem stejný jako Tonda Blaník, říká Marek Daniel

• Upravit
• Smazat

Marka Daniela znají diváci hlavně jako Tondu Blaníka. Lobbistu ze satirického seriálu Kancelář Blaník. Bravurně zvládl i roli Václava Havla v projektu České století, o níž říká, že byla jeho nejnáročnější hereckou výzvou.

„Přijel jsem třeba zahrát dvě scénky Na stojáka pro jednu nejmenovanou firmu, která sdružovala instalatéry. Zatímco 900 instalatérů jedlo párky a pilo pivo, já scénku ještě schválně protáhl, abych vyzkoušel, kam až můžu zajít. Z jeviště jsem ve zdraví odešel, ale paní pořadatelka se pro jistotu ptala, zda odejdu zadním vchodem, abych byl v pořádku. Tu příšernou trapnost jsem si užíval,“ usmívá se herec.

Od Tondy si na rok odpočinul

Marka Daniela dodnes lidé na ulicích poznávají jako Tondu Blaníka, známého lobbistu z komediálního internetového seriálu. „Naplnili jsme, co jsme slibovali po filmu. Že si od sebe na rok odpočineme,“ říká herec. „Teď se chystáme sejít a popovídat si, zda se nám chce pokračovat.“

On sám přitom má k Tondovi Blaníkovi ambivalentní vztah. Práce na seriálu ho sice baví, nořit se do kauz, které hýbou českou politikou a společností, už ale méně. 

Ze seriálu Kancelář Blaník |foto: Stream.cz

V současnosti si tak prý užívá měsíce, během kterých nic netočí. A místo toho se plně věnuje divadlu. „Nabídky natáčet jsem sice měl, ale i z časových důvodů jsem odmítal. A hodlám v tom pokračovat.“

„StarDance? Nic pro mě“

Ovšem čas není jediný důvod, proč si za nabídek, které přicházejí, tak pečlivě vybírá. „Doufám, že o hranici, kterou jsem si nastavil, vypovídá moje práce,“ shrnuje. 

„Nechci třeba vůbec dehonestovat StarDance. Ale když jsem měl nabídku se tam dostat, představil jsem si kolečko, jak se dívají na člověka, který vypadl, pak se objímají, tleskají… a říkal jsem si: Tohle přece nemůžu dělat upřímně. Když mě lidé, kteří vypadli, vůbec nezajímají, tak mě přece nezajímají. Nechci se chovat tak, jak se normálně v životě nechovám.“