Návrat daňového zvýhodnění vína jako daru je signál podpory domácích produktů. Propady po zrušení byly enormní, říká šéf Svazu vinařů

Sněmovna schválila v předloze o znovuzavedení elektronické evidence tržeb obnovu daňového zvýhodnění vína jako daru. To zrušil konsolidační balíček vlády Petra Fialy z roku 2023. Proč jste považovali za důležité to znovu zavádět?

Čtěte také

Pošťouchli jsme státní zastupitelství, aby se na národní dotace Agrofertu nezapomnělo, vysvětluje poslanec Šmída

Jsme za to samozřejmě rádi, protože je to jakýmsi signálem nebo bodem, který jednoznačně podporuje domácí produkty a domácí subjekty. Jsme přesvědčeni o tom, že i firmy jsou rády, když si koupí domácí moravské nebo české víno oproti nějakému dárkovému předmětu z online obchodního řetězce.

A proč jsme za to rádi? Protože se nacházíme v situaci, která není úplně utěšená, a toto je jednoznačně příspěvek k tomu, aby znovu hospodářská situace v oboru dostala nějaký impulz. Současně se snažíme chovat zodpovědně směrem ke státu a státnímu rozpočtu. Veškeré analýzy – a věděli jsme to už za minulé vlády – ukazují, že k žádnému fiskálnímu dopadu na straně státu nedojde, pokud institut daru, notabene ještě ve výši 500 korun, zůstane zachován a jenom se nákup firmy přesune směrem k jiné položce.

Propady se po zrušení panem ministrem Stanjurou pohybovaly od 15 až do nějakých 60 procent.

Řekl jste ale, že jde jen o dílčí krok a že toto vás samo o sobě nespasí. Už teď se přece z vína neplatí spotřební daň. Dá se nějak vyčíslit, jaký to bude mít pro producenty přínos?

Těžko to srovnat. Je potřeba, aby posluchači věděli, že tento institut odečitatelné položky vína jako daru platil od vstupu do EU od roku 2004 až do konce roku 2023, takže 20 let. Neumíme tak spočítat v kontextu toho, co se děje v posledních pěti letech, přínos, ale rozhodně jsme byli schopni spočítat propady, které se po zrušení panem ministrem Stanjurou v jednotlivých vinařstvích pohybovaly od 15 až do nějakých 60 procent, což bylo enormní číslo. Když jsme to dávali celé dohromady, tak poškození segmentu kvůli přerušení tohoto obchodního kanálu bylo někde na úrovni 20 až 25 procent.

Víno ale bylo v tom období, které jste připomenul, jediným alkoholickým nápojem, na který bylo možné daňové zvýhodnění využít. Je to fér? Proč by na tom neměli být podobně pivovarníci nebo třeba lihovarníci?

To je dobrý dotaz. Proto jsme iniciovali návrh v pozměněné podobě a nikoli tak, jak byl platný od roku 2004. Iniciovali jsme ho v podobě, aby to platilo v podstatě na všechny produkty opatřené spotřební daní. A mířili jsme samozřejmě na to, aby tuto možnost mohly uplatnit menší i větší pivovary – to je úplně jedno. Včetně třeba domácích pálenek. Bohužel tento návrh nebyl úspěšný a současná vláda se uchýlila k vrácení pouze původního znění směrem k vínu.

Pomsta? Takto nikdo neuvažoval

Mimochodem zrušení daňové výhody jste prý podle předkladatele přílepku Radima Fialy (SPD) pokládali za pomstu někdejšímu ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi (ODS). Můžete to vysvětlit?

Vůbec ne. Slyšel jsem to, jsou to slova Radima Fialy a nikdo tady neuvažoval v intencích pomsty. Máme prostě společenskou odpovědnost jednak za své podnikání, za svůj obor a pak samozřejmě i za celkový prostor – přinášíme hodnotu a hospodářský výsledek do státního rozpočtu a hledáme prostor pro jakoukoli diskusi, abychom mohli přicházet s řešeními, které pomohou jak nám, tak samozřejmě státu.

Spotřební daň na víno je v České republice aktuálně nulová a zase zůstává jediným alkoholickým nápojem osvobozeným od této daně. Je to dlouhodobě udržitelné?

Čtěte také

iROZHLAS

Zničené rostliny musíme udržovat, hnít začnou i zdravé hrozny, říká majitel vinice zasažené bouří

Na to nedokážu odpovědět, ale je nezbytné, aby k tomu samozřejmě byla vedena debata s odbornou veřejností, nikoliv aby to bylo vařeno jenom v teple akademického prostoru nebo kanceláří. Tady nemluvíme o výjimce, mluvíme o stavu, který je platný od počátku našeho vstupu do EU. S tímto faktem se potýkají všechny evropské země.

A zrovna minulý týden připomněl, proč je postavení vína jako jediného alkoholického nápoje trochu jiné – protože víno je svázáno jak se zemědělskou, tak potravinářskou legislativou, je to jediná komodita svého druhu. A v Evropě je toto postavení plně respektováno právě proto, že se jako jediný přírodně prokvašený nápoj potýká s faktory, které jsme viděli minulý týden, kdy je napáchána škoda, kterou už vám nikdo nevrátí. Je to komodita, která je vázána na místo původu chráněným označením původu.

Podle poslance Petra Bendla (ODS) úprava neváže daňovou podporu na český původ hroznů nebo na obhospodařování vinic, a může prý proto zvýšit poptávku po levných dovozových vínech nebo po vínech vyráběných z dovážených surovin. Český vinohradník z ní nakonec prý nemusí mít skoro nic.

Je to úvaha pana Bendla, moje v žádném případě. A myslím si, že bych byl schopen s ním polemizovat na základě faktů. Za prvé se nacházíme ve volném tržním prostředí EU, takže se nemůžeme domáhat toho, že bychom chtěli výhodu čistě jenom pro náš obor. Jsme zvyklí bojovat. Kdybychom nevěřili, že náš produkt je schopen uspět na tomto poli a vůči této cílové skupině, to znamená firemní klientele, vůči cizím vínům, tak bychom se do této argumentace vůbec nepouštěli a nechtěli bychom tento stav vrátit.

Je tady ale ještě další faktor – zvažte sám, jestli když budete mít firmu, budete mít zájem koupit víno za 39 korun, netuším odkud, a uvádět ho někam jako dar, abyste si tím vylepšil prestiž firmy… Já teda určitě ne.

Ochrana před levnými dovozy

K tomu se ještě možná vrátíme, ale s ministerstvem zemědělství teď už prý řešíte závažnější změny. Jaké?

Čtěte také

Víno se od zdaněného piva nebo slivovice liší silnou vazbou na původ suroviny. Spotřební daň může vinařství pohřbít, upozorňuje prezident Svazu vinařů

Je tomu tak. Nastavili jsme strategický plán před dvěma lety, protože jsme viděli, že se naše politické prostředí pohybuje v nesystémovém pojetí, co udělat s naším hospodářstvím. A jelikož máme zodpovědnost za náš obor, snažili jsme se dát věci dohromady a sepsali jsme strategický plán na dalších dvacet let.

Takže kromě strategických záležitostí typu práce s vodou v krajině a sucho, kromě chorob, které nás nově invazivně napadají, a dalších faktorů typu, že chceme regionální označení našich produktů, je tady dominantní věc, kterou chceme prostřednictvím ministerstva zemědělství přenést na patřičný resort, tedy ministerstvo financí, a to je instalace minimální jednotkové ceny. Ta nám dává smysl v tom, jak ochránit naši zemi a náš segment – a nejenom náš, ale i z hlediska piva a lihovarnictví – před levnými dovozy a zároveň se chovat společensky zodpovědně vůči škodlivostní konzumaci.

Nechci vás chytat za slovo, ale před chvílí jste řekl, že se nebojíte volné soutěže. Toto tomu úplně neodpovídá.

To tomu odpovídá, pokud bychom šli do detailu věci, jak se chovají ostatní země, a ukázal bych vám ceníky dovozu vína z jihoamerického prostředí za 12 korun třicet nebo jiný ceník za šest korun od jiných zdrojů, které snad ani nechci uvádět. Když vím, jakou politiku zaujímají jiné členské země, tak je tady určitě prostor pro hrdé, ve zdravém slova smyslu nacionální jednání, abychom ochránili své produkty, své zemědělství a potravinářství.

Jak se do perspektivy letošní úrody propisuje počasí? Budou se muset vinaři přizpůsobit globální změně klimatu pěstováním jiných odrůd révy? A co stojí za celosvětovým propadem ve spotřebě vína? Poslechněte si celý rozhovor.