NATO bude chtít jasné odpovědi, výmluvy neprojdou. Výdaje na obranu jsou pod kritickou hranicí, říká bývalý náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý

Do Prahy přijíždí na nečekanou návštěvu generální tajemník NATO Mark Rutte, aby se setkal s premiérem Andrejem Babišem. Co může být hlavním důvodem?

Tak těch důvodů je několik. Zaprvé jde o rutinní návštěvy, které generální tajemník absolvuje v rámci přípravy na nadcházející summit. Z hlediska standardních postupů na tom není nic neobvyklého – vyjasňují se postoje jednotlivých států a také názory, které by mohly být při jednání potenciálně konfliktní.

Čtěte také

Andrej Babiš se v Praze setká s generálním tajemníkem NATO. Budou jednat o závazcích vůči Alianci

Druhým, u nás nejčastěji zmiňovaným důvodem je skutečnost, že Česká republika má problémy s plněním svých závazků v oblasti obranných výdajů. Konkrétně jde o nedostatečné naplňování cíle dvou procent HDP na obranu a o otázku dalšího navyšování až k hranici zhruba tří a půl procenta.

Generální tajemník proto pravděpodobně bude chtít od českého vedení, tedy od premiéra Babiše, slyšet vysvětlení, jak se na tuto situaci dívá a jak hodlá tento problém do budoucna řešit.

Půjde tedy o poměrně významnou schůzku – nejen obsahově, ale i z hlediska vzájemných vztahů. Její výstupy se navíc mohou projevit i při finálním jednání na summitu.

Má tedy podle vás pravdu prezident Petr Pavel, když říká, že návštěva je logická, protože Mark Rutte před vrcholnou schůzkou objíždí možné problematické země?

Nejen to. Neřekl bych, že jde jen o „problematické“ země – jsou to zkrátka standardní a nezbytné schůzky, které generální tajemník absolvuje. Nejde jen o Marka Rutteho, dělali to i jeho předchůdci, aby měli jasno v postojích jednotlivých států.

Ty postoje přitom nemusejí být nutně problematické, mohou být jen odlišné. Právě proto se generální tajemník snaží předejít případným konfliktním situacím.

Čtěte také

iROZHLAS

Česká vláda velice kreativně zapojila do obranných výdajů ledacos, myslí si Landovský

V případě České republiky se ale debata často točí kolem toho, že podle vedení Severoatlantické aliance nedodržujeme závazek navyšovat obranné výdaje nad dvě procenta HDP. Naopak jsme se dostali zhruba na úroveň 1,73 procenta.

K alespoň dvěma procentům HDP jsme se zavázali stejně jako další alianční státy v roce 2014 na summitu ve Welsu. Co si vy myslíte o tom, že vláda plánuje jen 1,73 procenta?

Je to určitě problém, a to hned ve dvou rovinách. Tou první je mezinárodní postavení České republiky, které je tímto krokem zpochybněno. Lze očekávat kritiku – pokud ne otevřenou, pak alespoň v kuloárech a při neformálních jednáních, kde se to bude důrazně připomínat.

Druhá rovina je praktická. Armáda měla nastartovaný proces modernizace jednotlivých složek, který tímto krokem utrpí. Přinejmenším dojde k odkladu, a ten může být i několikaletý. Stačí totiž i krátké přerušení financování nebo rozvoje a celý proces se výrazně zpomalí, případně fakticky zastaví.

Co myslíte, že premiér Babiš nejspíš od Marka Rutteho uslyší?

Domnívám se, že premiér uslyší poměrně zásadní a přímočará slova. Postoj generálního tajemníka bude podle mého názoru velmi rezolutní a nebude prostor pro hledání alternativních řešení.

Čtěte také

Pavel Fischer: Dvě procenta na obranu byla čísla z doby míru. Konflikt už začal, jen si to nechceme přiznat

Nejde jen o to, aby Česká republika vyřešila současný pokles obranných výdajů, ale především o návrat k trajektorii jejich postupného zvyšování až k úrovni kolem 3,5 procenta HDP. Jakékoli zdůvodnění, které by mohlo působit jako výmluva, bude s největší pravděpodobností odmítnuto.

Vláda operuje s přibližně 20 miliardami z rozpočtu rezortu dopravy. Co se stane, pokud tyto výdaje Aliance odmítne uznat jako obranné, jak mimo jiné upozornil prezident?

Domnívám se, že některé z těchto výdajů lze považovat za oprávněné, zatímco jiné nikoli. Často se zmiňuje například investice do železniční tratě na Karlštejn. Pokud by však tyto položky Aliance neuznala jako obranné, celkový objem uznatelných výdajů by se snížil.

Pak by bylo zřejmé, kolik Česká republika skutečně na obranu vynakládá. Nešlo by o vládou uváděná čísla kolem 2,07 procenta, ale spíše o nižší hodnotu. To však nic nemění na tom, že přímé výdaje na obranu se dnes připravují kolem úrovně 1,73 procenta HDP, což rozhodně nelze považovat za dostačující ani omluvitelné.

A není ale pravda, že se podobně snaží s čísly žonglovat i jiné členské země NATO?

Samozřejmě, že ano. Není to nic nového – každý stát se do určité míry snaží hledat způsoby, jak si v rámci pravidel pomoci a zároveň co nejvíce prostředků směřovat například do infrastruktury.

Tyto možnosti ale mají své hranice, které se nesmí překračovat. Lze využívat financování například na rozvoj infrastruktury nebo dalších součástí obrany, ale vždy musí být jasné, že to má reálný dopad na zvýšení obranyschopnosti daného státu.

A právě v tom si myslím, že jsme se v některých případech už dostali za hranu.

Co lze očekávat od červencového summitu Aliance v Turecku? A kdo by mohl být nástupcem Karla Řehky v čele Generálního štábu Armády ČR? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.