Natáčení je osamocené a stresující. Chyběla mi stálost, říká k angažmá v Divadle Na zábradlí Simona Lewandowska

Simonu známe ze seriálů i filmů, ale byl jsem úplně omráčen tím, kolik divadla děláš. Dnes byl součástí Colours of Ostrava Shrex: Hra o přežití, k tomu pochopitelně představení v rámci Studia DVA, ale především jsi členkou souboru Divadla Na zábradlí, divadla roku. Je tam souvislost, že se Divadlo Na zábradlí stalo divadlem roku ve chvíli, kdy jsi tam nastoupila?

Ne. Ale proto jsem tam nastoupila – jakmile cítím, že je někde „peak“, tak se tam hned snažím vetřít, abych se svezla na vlně úspěchu.

Čtěte také

Kozub a Krhut o humoru: Čím víc víš, tím víc si z toho můžeš utahovat

A oni tě vzali.

Vzali, no.

A rovnou ti dali i velkou roli.

Dali.

Protože mají vkus. Když se vrátím k tomu, co bylo dnes, jak vznikl Shrex: Hra o přežití?

To je představení, které napsala Adina Šulcová, což je mladá filmařka, která předtím točila jenom amatérské filmy a dávala je na YouTube. Ale za svůj první krátký snímek Spiknutí holčičích hoven byla okamžitě nominovaná na ceny kritiky.

Náš kamarád z DAMU jí napsal: „Pojď udělat divadlo, Adino, bude to skvělé.“ Dohodli se, že udělají divadlo a že tam nemůžou mít jenom amatéry, protože holka, která měla hrát moji roli, má dyslexii. Říkali si, že se asi nezvládne naučit text, takže se rozhodli obsadit profesionální herečku. A Adina napsala hru, která se v průběhu zkoušení velmi proměnila.

Je to konverzační komedie pro gen Z a je to trošku parodie na horor Saw o čtyřech lidech, kde mají každý nějaké zlozvyky. Skládačkový vrah se je rozhodne zavřít a musí plnit nějaké úkoly, dokud se nenapraví. Já tam třeba jsem kvůli tomu, že jsem fanatická fanynka Václava Havla a neustále tím všechny okolo obtěžuju.

A neustále sypeš citáty.

Sypu citáty, dávám to na sociální sítě, mám vytetované římské číslice a jsem tím posedlá. A pak tam jsou i jiné postavy... Ale to nebudu prozrazovat, kdyby se na to třeba někdo chtěl podívat.

Čtěte také

Demokracie v kapele nefunguje, jsem diktátor, směje se Kateřina Marie Tichá. S Bandjeez zahraje na Colours

Uvádí se to pravidelně, nejbližší termíny jsou, tuším, v září na domácí scéně.

Je to tak. A je to pořád vyprodané.

Ono to pak ale s Adinou pokračovalo.

Teď jsme udělali nové představení 50 démonů čtverečních, což je taky trochu parodie na horor, ale i na rodinné sitcomy. Je to o rozpadající se rodině, která žije v domě, kde straší, a musí to řešit. A to je podle mě trochu lepší než Shrex. V Adinině psaní už je vidět velká  divadelní zkušenost. Adina je skvělá a myslím, že to představení je dobré.

Četla jsi kritiky na Hru o přežití?

Nevím, jestli to někoho z kritiků vůbec zajímá.

Tak já ti sem mohu dát jeden citát. Tuším, že to byl Vladimír Just, jeden z nejrenomovanějších kritiků, který říkal, že chodí do divadla 70 let. A byť je to určeno pro gen Z, je to fakt strašně dobré. Zaujalo mě na tom, že byť je to určeno nejmladší generaci, tak dokážete chytnout všechny.

Není to tak, že to je cílené jenom na ni, ale možná to je obraz naší generace. Jsou tam odkazy na popkulturu, na které jsme vyrostli. Ale moje máma z toho taky byla nadšená. Je to pro všechny.

Inspirativní kolektiv

Vrátím se k Divadlu Na zábradlí. Zmiňovali jsme, že je to divadlo roku, že jsi cítila ten „peak“. Ale proč je pro tebe důležité v této fázi kariéry, kdy máš roztočeno několik věcí, být součástí něčeho tak konzervativního, jako je umělecký soubor?

Protože natáčení je hrozně osamocené. Člověk hodně střídá kolektivy a častokrát se tam různě spěchá a tak, je to hodně stresové. Už jenom to, že se musím napojovat na nový kolektiv a nějak si to tam vydobýt, je pro mě trošku vyčerpávající.

Zjistila jsem, že je pro mě hrozně inspirativní být v pevném kolektivu déle. A kolektiv Zábradlí je parta lidí, ke kterým vzhlížím. Všichni mi přijdou ohromní a nesmírně inspirativní. Asi mi chyběla stálost.

Čtěte také

Vášáryová: Proč už nehraju? Děsila jsem se, že dokážu lidi manipulovat. V tom je herectví nebezpečné

Jak bys charakterizovala Divadlo Na zábradlí posledních dvou let? Je to klasika, je to ta dávka experimentu, která tam vždycky patřila? Jaký je z tvého – možná i diváckého – pohledu nátisk současné podoby Zábradlí?

Mám tam jen dvě představení, takže to je pořád ještě spíš divácký pohled. Myslím, že to provází obrovský nadhled a smysl pro humor, ale zároveň schopnost se křehce, něžně podívat do hloubky nebo úplně racionálně zanalyzovat věci. Ale všechno je to dělané s takovou lehkostí a nadhledem.

Proč Simona Lewandowska nejraději tráví čas o samotě? Kdy se naučila říkat ne pracovním nabídkám? A měla by Adina Šulcová přijít s vlastní adaptaci Jak je důležité míti Filipa? Poslechněte si celý rozhovor z Colours of Ostrava!