Naše tělo si nehraje na Chanel. Víte, jak na něj působí česnek, červená řepa nebo pořádný steak?
Máte rádi aromatická jídla se spoustou česneku, červenou řepu nebo třeba hrachovou kaši? Tahle jídla neovlivní jen váš metabolismus, ale také vaše okolí, jak ostatně připomíná také milovník dobrého jídla Pavel Maurer.
Všichni určitě znáte ten pocit, kdy na vás dýchá někdo, kdo měl k obědu česnekové jídlo a vy si jeho aroma nedobrovolně užíváte ještě teď. Není to příjemné. Česnek jíme většinou rádi a víme, že je to skvělá a zdravá surovina. Její síla se však projevuje ještě dlouho po konzumaci.
Někdo jej stráví za pár hodin a z jiného člověka čpí česnek celý den. Některé domácí pranostiky tvrdí, že zapít česnek plnotučným mlékem může našemu dechu trochu pomoci.
Ale jsou i jiné příklady neobvykle výrazných plodin. Například červená řepa, moje oblíbená zelenina, může mnohého z nás nečekaně zaskočit. Silná a dobře rostlá řepa obsahuje mnoho pigmentu a může dost zásadně obarvit moč. Člověk se nesmí polekat. Za středověku se lidé děsili, když kráva dojila červené mléko, a to v době, kdy na poli kvetla třezalka, silná bylina, která ovlivnila barvu kravského mléka stejně jako řepa.
Některé studie také dokázaly, že když si dáte pořádný steak, začnete se vzápětí potit intenzivněji než obvykle. A to do kvantity i kvality vašeho potu. Aroma jede naplno. Vaše tělo pracuje, aby flákotu kvalitního masa nějak zpracovalo, a nedělá si starosti s okolím. Nikdo si tady nehraje na Coco Chanel. Naše tělo jednoduše odvádí svou nezbytně nutnou práci s masem a potí se víc, než je obvyklé.
Nikdo z nás přece nemůžeme za svůj metabolismus. A když nám něco chutná, proč bychom to neměli jíst? Ovšem v rámci společenské existence bychom měli současně ctít jakási nepsaná pravidla estetiky, etiky a vzájemné ohleduplnosti.
Nejdůležitější ze všeho je být připraven na to, co s námi udělá třeba talíř ostrého chilli con carne, pažitková pomazánka, drožďová polévka nebo hrachová kaše s kysaným zelím.
