Naše divadelní studio je vlastně laboratoř, říká úspěšný umělecký šéf unikátního projektu Farma v jeskyni

Moderátorka Zuzana Burešová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moderátorka Zuzana Burešová

Zásadní obrat v jeho životě přineslo rozhodnutí odjet se skupinou herců a umělců do Andalusie. Učili se pohybové sestavy toreadorů, tančili ve školách flamenca, v noci poslouchali zpěvy v cikánských osadách. „Z celé této zkušenosti potom vyrostlo divadelní představení Sonety temné lásky,“ přibližuje Viliam Dočolomanský, jak se zrodil jeho úspěšný projekt mezinárodního divadelního studia Farma v jeskyni.

K jeho současné profesi ho paradoxně přivedlo několik zklamaných očekávání. Viliam Dočolomanský, synovec známého slovenského herce Michala Dočolomanského, se nestal ani klavírním virtuosem, ani hercem nebo hudebním skladatelem. Třebaže právě tyto obory ho lákaly v mládí nejvíc.

Čtěte také

Dnes jsem za to rád, říká, protože právě spojení těchto světů ho přivedlo ke studiu divadelní režie a dnes je režisérem a uměleckým šéfem úspěšného mezinárodního divadelního studia Farma v jeskyni.


Naše tvorba je jako hudba rozprostřená v prostoru.

Sám jeho působení charakterizuje jako laboratorní projekt, který zahrnuje scénická taneční vystoupení, kreativní dílny a workshopy. Vše stojí na „výzkumu, který je zaměřený na přenos lidské zkušenosti mimo slovo a limity běžného porozumění“. Nejde tedy jen o divadlo.

„Je to taková zvláštní metoda – vrhneme umělce do prostředí nebo tématu, které do té doby neznali. Touto konfrontací se ve vás otevře něco, o čem jste do té doby ani netušili, že to v sobě máte. A tato zkušenost s vámi pak jde po zbytek života,“ vysvětluje Viliam Dočolomanský.


Každý člen vstupuje naplno tvořivě a s celým svým potenciálem do všeho, co soubor právě dělá.

Farma v jeskyni pracuje i s takzvaným fyzickým textem. „Jde o signály, které nám dává tělo tanečníka. Řeč těla poukazuje na informace, které jsou v nás uložené hluboko v nás,“ přibližuje umělecký šéf projektu. „Je to jedinečný způsob, jak přenést něco, co se slovy nedá povědět, ale všichni v sále to cítí.“

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.