Náš program je mezigenerační a pro všechny. Na to jsem nejvíc pyšná, říká Valtrová z Díky, že můžem

Jaké to je, připomínat si výročí, které znáte jenom z vyprávění z učebnic?

Lukáš Benzl: Za mě je to trošku zvláštní pocit, ale cítím, že v té tradici nebo v těch oslavách musí pokračovat jednoznačně i mladší generace, protože to je postaveno na hodnotách, které přetrvávají a měly by dál přetrvávat. Takže za mě je to zcela přirozené.

Objevují se názory, že sociální sítě erodovaly demokracii. Kdo ví, co s tím udělá umělá inteligence. Jak se na to tváří člověk, který se tímto tématem zevrubně zabývá?

LB: Za mě je velmi důležitá mediální gramotnost, to je vždycky alfa omega všeho. A to, že sociální sítě i umělá inteligence má jednoznačně negativní dopady na to, jak vnímáme demokracii, jak se uzavíráme do nějakých bublin, je jednoznačné a o to víc musíme lidi vzdělávat a vysvětlovat jim, jaká rizika třeba umělá inteligence přináší.

To bychom rádi, ale jestli se dají…

LB: Lze to. Je to možné ukazovat na příkladech, je možné se bavit se všemi možnými generacemi, protože je to téma jak pro děti, tak pro seniory. Je to zkrátka pouze o tvrdé práci a o času, který do toho člověk musí vložit.

Program pro všechny

Letos bude zpívat Modlitbu pro Martu Jan Cina. Bylo těžké ho přemluvit? 

Ester Valtrová: Ani ne. Honza byl moc rád.

Není to první muž, který ji bude zpívat? 

EV: Je to první muž po 12 letech tady na Národní třídě. Myslím si, že to je dobře, protože jde o to, co ta píseň reprezentuje a jestli interpret té písničce porozuměl. A je jedno, jestli to je muž, nebo žena, ale jenom to reprezentuje určité hodnoty a to, co v té písni každý z nich cítí a vidí.

Na co jste z programu letos nejvíc pyšná?

ES: Jsem hrdá na to, že programu je dostatek, ale taky na to, že je mezigenerační. Na to jsem asi nejvíce pyšná – že je jedno, jestli přijdete jako rodina s malými dětmi nebo ve třiceti s partou kamarádů nebo jako pamětník nebo jako senior. Tady je program pro všechny. 

AI jako výzva i příležitost 

Dnešní speciál Radiožurnálu věnujeme jednak připomínání si událostí 36 let starých, respektive i událostí v roce 1939, ale hledáme také největší výzvy pro Českou republiku do budoucna. Je to podle vašeho názoru jednoznačně umělá inteligence?

LB: Nevím, jestli jednoznačně, ale určitě patří do top trojky, protože je to technologie, která zkrátka mění to, jak žijeme. A je jenom na nás, jestli ji využijeme k tomu, abychom se tady měli lépe, nebo ji budeme ignorovat, nebo ji dokonce budeme využívat špatně. Takže jednoznačně je to výzva, ale i příležitost. 

Když Ester Valtrová z organizace Díky, že můžem připravuje programově 17. listopad tady na Národní třídě, běží jí hlavou taky podobná otázka – jaké největší výzvy čekají Česko v budoucnosti? 

EV: Samozřejmě, to je pro současná témata naprosto klíčová záležitost. Možná tady navážu. Když mluvíme o umělé inteligenci nebo vůbec o práci s informacemi, se slovem, tak pro nás je ta síla slova jedno z hlavních témat – a zase se ho snažíme zkoumat mezigeneračně. Takže s podcastem Děti se ptají se budeme s dětmi ptát odborníků, jak funguje online prostředí, co je v něm dobře, co je v něm špatně, jak ho používat…

Budeme se zaměřovat také na dezinformace pro mladší generaci, protože často máme pocit, že mladí lidé jsou odolnější, protože už to nejsou ty typické řetězové e-maily, je to daleko složitější. Ale pak se budeme věnovat i třeba dezinformacím v evropském kontextu a nějakým regulacím, které můžou být určitě dobře, ale mají i limity.

Takže si myslím, že umělá inteligence a to prostředí, které je online nebo elektronické, tady nemám úplně odborný termín, je jedna z velkých výzev, protože nám prostupuje napříč společností. Netýká se to jenom mladých nebo jenom starších.

Má Česko strategii pro vývoj umělé inteligence? A jaké problémy organizátoři oslav 17. listopadu nejčastěji řeší? Poslechněte si celý rozhovor.