Národní divadlo uvádí Manon Lescaut. „Chtěl jsem udělat nějakou hitovku,“ přibližuje šéf činohry

K nastudování hry přistupoval originálně – verše připravil operním způsobem, stylizovaný text lépe rezonuje na jevišti Národního divadla a samotná poezie je určitým způsobem archetypální. „Nedokážu si představit, že bych dělal Manon Lescaut někde v Rubínu,“ vysvětluje.

Přiznává také, že ho překvapilo, když zjistil, jak jsou diváci rozhození z toho, že v Manon Lescaut jsou plastové židle. Ty totiž nejsou dobové! „Národní divadlo by mělo posouvat hranice, určovat trend,“ upozorňuje.

A zda se to daří, nechť divák zhodnotí sám, v každém případě premiéra hry sklidila velký potlesk, kritika se rovněž vyjadřuje příznivě. „Přál jsem si, aby Manon Lescaut byla hitovka, aby lidé byli spokojení,“ přiznává v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

Ačkoliv by rád, aby hry v Národním divadle byly navštěvované, přesto se stále snaží pracovat na věcech, které posunou myšlení diváka – nejde o to, aby se člověk posadil, vypnul a pobavil se nad jednodušší zábavou. „Národní divadlo má stále nějaké povinnosti, jako je péče o jazyk, předvádět náročnějšího, kultivovat,“ připomíná.

Ale dobrých autorů, které mohou přilákat diváka do velkých divadel, je dnes podle něj velmi málo, a lidé se zajímají především o těžkotonážní tituly, tedy hry, o kterých už slyšely – Hamlet, Othello, Manon Lescaut nebo Tři sestry.

„Každý nový titul v Národním divadle je odsouzen k záhubě, diváci si raději vyberou hru Naši furianti,“ míní.

Osoby a obsazení v Manon Lescaut:
Manon: Jana Pidrmanová, Pavlína Štorková
Des Grieux: Patrik Děrgel, Vladimír Polívka
Tiberge: Radúz Mácha
Duval: Vladislav Beneš
Režie: Daniel Špinar
Hudba: Jiří Hájek

Manon Lescaut Vítězslava Nezvala (ND Praha, rež. Daniel Špinar)|foto: Patrik Borecký