Narcotic Fields mašírují z trip-hopu až na konec světa

25. duben 2009

Trip-hop je škatulka, která i dnes, po opadnutí hlavní vlny zájmu, neztratila na přitažlivosti. Olomoucká parta Narcotic Fields odtud před dvěma roky vyšla směrem k rockovému hlavnímu proudu a na půli cesty upustila mezi lid debutovou desku Erase. Novinku kapela pokřtí ve středu 6. května v klubu Matrix.

Začalo to koncertem ve vyhlášeném kopřivnickém klubu Nora. To samo o sobě je už dobré znamení. Elektronik Tomáš Bayer už měl dost všech kapelních pokusů od folku až po funky a jal se po letech zhmotňovat svůj dlouhou dobu sněný sen o vlastním elektronickém projektu. Zkontaktoval zpěvačku Terezu Kopeckou, kterou znal už z předchozích projektů a před dvěma roky spolu začali zhmotňovat hudbu, která se nepokrytě blížila trip-hopovému vzoru Massive Attack.
Narcotic Fields byli na světě. Během loňska se navíc rozrostli o kytarové dvouspřeží Mojmír Havlík, Zdeněk Pospíšil (oba dříve Já Taky) a živou rytmiku v podání basáka Romana Vičíka a bicmena Ctirada "Red" Tomise (oba pro změnu z Beeline) a původní jasné trip-hopové směřování se začalo rozostřovat.

00907872.jpeg

Valivý, temný sound, převažující střední tempa, vypadalo to, že kapela se vydala podobným směrem jako slovenští kolegové The Autumnist, ale prvotní zdání klame. Narcotic Fields sice inklinují k elektronickým experimentům, ale díky zpěvačce se nakonec přiklánějí, na rozdíl od projektu Vlado Durajky, k písničkové víře Veneer nebo Nové mapy (dříve mindMap).

00907873.jpeg

Tu dvakrát podtrhne producent desky Darek Král s bratry Štěpánem a Ondřejem Škochovými z Chinaski, kteří ve studiu Manon očesali osmiminutová dema do přístupnější a rozhodně rockovější podoby. Vedle chmur Massive Attack tak u hudby Narcotic Fields naskočí konotace ke Curve, Garbage, Aloof nebo Lamb. To je víc než vybraná společnost, která je dobrým, leč na debutu Erase přeci jen příliš kvalitativně silným vzorem sextetu. Čím?

Průrazností jednotlivých hudebních nápadů (nestálo za to ještě chvíli střádat písničky do zásoby?) a možná i hudebním aranžmá, které je jakoby jednou nohou na zahraničním pódiu a druhou stále v realitě českého provinčního klubu. Monika Načeva tyto poměry dokázala před třinácti roky na desce Nebe je rudý namíchat lépe.

00907876.jpeg

Tím ale kapelu vůbec nezatracuji, ba naopak. Těsto zadělala parta z Olomouce správně, teď jen počkejme, co se z něho vyloupne na druhý pokus. Předkrm Erase i přes naznačené mouchy chutná na domácí poměry jedinečně.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio