Náhrada výdělku při pracovním úrazu či onemocnění
Lidé, kteří utrpí pracovní úraz nebo kvůli podmínkám v práci onemocní, mají nárok na náhradu škody, tedy například ztrátu na výdělku, bolestné a náhradu za ztížené společenské uplatnění. Pro snazší rozlišení způsobu výplaty a také případné valorizace můžeme rozdělit tyto druhy odškodnění do dvou skupin. Do té první spadá bolestné a odškodnění za ztížené společenské uplatnění. V obou případech jde o jednorázové částky, které poškozený dostane.
Obě formy úhrady závisí na dobrozdání lékaře. Buď ošetřujícího, to je hlavně případ úhrady bolestného nebo specializovaného zařízení pro nemoci z povolání, které vystavuje posudky především pro odškodnění za ztížené společenské uplatnění. Příslušná vyhláška Ministerstva zdravotnictví má přílohu s klasifikací různých druhů poškození zdraví.
Letková: Postupuje se podle jednotlivých částí těla, je vymezen druh poškození a stanovena bodová hodnota.
Vysvětluje Renata Letková z právního oddělení Konfederace odborových svazů. Hodnota jednoho bodu je v současnosti 120 korun. Většinou jde o jednorázové odškodnění až na určité výjimky.
Letková: Ve výjimečných případech je možné hodnotit bolest i opakovaně, například při reoperaci. Pokud se jedná o ztížení společenského uplatnění, zásada jednorázovosti může být prolomena zcela ojediněle, kdyby se třeba poškození zdraví vyvíjelo objevením trvalých následků, se kterými při prvním bodovém hodnocení nemohlo být počítáno.
Oba druhy odškodění se valorizovaly velmi nepravidelně, a to tehdy, když se vyhláška novelizovala nebo přijímala nová. Ta teď platí od začátku letošního roku. Jiný případ je takzvaná renta, oficiálně náhrada za ztrátu na výdělku.
Letková: Jsou dva typy této náhrady. Je to náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
V prvním případě se stanoví vždycky nově k datu pracovní neschopnosti a počítá se z průměrného výdělku ke dni, kdy byla neschopenka vystavena. Zaměstnavatel ze svého povinného pojištění tak doplácí vlastně rozdíl mezi částkou, kterou zaměstnanec jako práce neschopný získá a tím, co by si vydělal, kdyby normálně pracoval. Samozřejmě jen tehdy, jde-li o pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Tady valorizace není nutná, protože jde vždycky o aktuální částku.
Letková: Jde-li o náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je situace jiná, protože se jedná o náhradu vyplácenou dlouhodobě. Výše náhrady se vypočítá z rozhodného průměrného výdělku před vznikem této škody. Bývá to v situaci, kdy v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nelze vykonávat dosavadní práci a dojde k převedení na práci jinou. Vzniká tady škoda, která představuje rozdíl mezi výdělkem před úrazem a toho, co si mohu vydělávat s ohledem na poškození zdraví.
Tady už valorizace nutná je, protože kvůli inflaci odškodnění stanovené před několika lety ztrácí na hodnotě. Od roku 1994 se tedy obvykle k prvnímu prosinci stanoví nařízením vlády o kolik procent se dříve stanovené částky zvyšují. Naposledy se tak stalo vloni.
