Nadívané baklažány, cukety nebo zelné listy. Čeští egyptologové v Abúsíru si s místními dopřávají večeři

Čeští egyptologové v Abúsíru
Čeští egyptologové v Abúsíru
Čeští egyptologové tráví na expedicích v Abúsíru celé měsíce. Nedaleko vykopávek leží typická egyptská vesnice a český tým tu musí s místními dobře vycházet. Srdečné vztahy má především s početnou rodinou rejjise, tedy předáka dělníků, kteří s archeology na vykopávkách pracují.

Rejjis Marzúk nás radostně vítá, s ním i jeho žena a dvě dospělé dcery s dětmi, ode dveří nás vede do místnosti s kobercem, podél modře vymalovaných stěn jsou tu na zemi rozložené matrace na sezení. Kromě malého okna do ulice tu nic jiného není – takhle vypadá typický obývák v egyptské venkovské domácnosti.

„Připravila jsem mahší – to jsou baklažány, cuketa a zelné listy nadívané okořeněnou rýží, udělala jsem brambory dušené s masem, a tohle je nakládaná zelenina,“ říká.

Marzúkova žena rozprostřela na zem velký ubrus a teď ho postupně zaplňuje. V jedné misce je i temně zelená hustá polévka. „A samozřejmě tu je molochéja. To se nadrtí listy slézu, uvaří v kuřecím nebo králičím vývaru a přidá se česnek,“ popisuje.

Kolem jídla sedí na zemi jen hosté a pán domu. Žena a mladí se najedí později. „Normálně nikdo z nás nemá moc rád molochéju, ale tato molochéja nám chutnala všem,“ pochvaluje si etgyptoložka Katarína Ariasová z abúsírského týmu nejenom jídlo, ale také dobré vztahy s Marzúkovou rodinou.

Čtěte také

„Teď jsme asi před měsícem byli na zásnubách rejjisova syna, a vlastně vždy když přijedeme, tak jsme pozvaní a pak v určitých časových rozestupech. Známe celou rodinu, nejen dcery a jejich děti, ale i sestry rejjise a sestry jeho manželky, je to opravdu taková velká rodina,“ dodává.

Rejjisem se může stát jen ten, komu to myslí

Na podzim si Marzúkova žena ošklivě popálila obličej při podomáckém plnění propan-butanové bomby. „Když to tehdy viděl profesor Bárta, tak řekl, že nemůže tady chodit po nějakých nemocnicích, a sehnal jí přes ambasádu kontakt na nějakého lepšího lékaře, zaplatili jí, a krásně se jí to zahojilo,“ vysvětluje.

Po večeři přichází čaj a vodní dýmka a Honza Turek, archeolog a člen výpravy, se mezitím nechává v předsíni ostříhat od podomního holiče, který přišel do rejjisova domu nabídnout své služby. Ženy v domě výsledek doprovázejí radostným trylkováním.

Čeští egyptologové v Abúsíru

Rejjis Marzúk mi představuje manželku, dvě dcery s vnučkami a syna Ahmada. Je mu šestnáct a je to ten, který se nedávno zasnuboval. „V Praze jsem ještě nebyl, doktor Bárta mě tam nechce,“ vtipkuje Marzúk na adresu ředitele Českého egyptologického ústavu.

„S Čechy ale pracuju už 21 let. To byl tady doktor Krejčí ještě mladý kluk,“ směje se. Marzúk začínal jako obyčejný dělník. „Teď už jsem rejjisem. Když je potřeba další dělníky, seženu dělníky, když schází košíky, zařídím košíky, přivezu motyky. To je moje starost. Rejjisem se může stát jen ten, komu to myslí a kdo dobře pracuje,“ upozorňuje.

Vystupujeme ještě po schodišti na střešní terasu, tady ještě do nedávna chovali slepice a kachny, a užíváme si chládku, který po parném dni s večerem do Sakkáry přichází.