Naděje na nový život. Malému pacientovi pomohla transplantace kostní dřeně od dárce

„Děti si zvoní na start do života s novou kostní dření,“ popisuje tradici, která se při odchodu z transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie už léta dodržuje, staniční sestra Petra Ďurčíková. „Je to pokaždé pro všechny velmi dojemný moment,“ dodává.

„Radek byl velmi statečný pacient. To jsou ale tady u nás všechny děti,“ říká staniční sestra.

Dárce z německého registru

Radek opouští nemocnici spolu s maminkou Karolínou, která o něj na transplantační jednotce v přísně sterilním prostředí denně od rána do večera pečovala.

Čtěte také

Den dětské onkologie. „Úspěšnost léčby je 85 procent, snad se posuneme ještě dál,“ doufá lékařka

„Doktoři, lékaři a sestřičky na pokoj docházejí v co nejvíce omezeném počtu, aby riziko případné nákazy bylo co nejvíce eliminováno,“ popisovala Karolína do telefonu z nemocnice v den, kdy se transplantace uskutečnila. Dárce našli lékaři v německém registru.

„I samotná transplantace probíhá ve sterilním boxu. Těm dětem u toho nebývá dobře od žaludku. Ve chvílích, kdy jim je nejvíce špatně, je nejlepší, když u nich rodič může být,“ říká.

Pravidelné návštěvy v nemocnici

Transplantace kostní dřeně se technicky podobá krevní transfúzi. Ročně ji tady podstoupí 30 až 35 dětí. Pokud je všechno v pořádku, odcházejí do domácího prostředí zpravidla po čtyřech až pěti týdnech.

„To se nedá ani popsat slovy, jak moc se těšíme zase na normální režim. Nevím, na co se Ráďa nejvíc těší,“ obrací se na syna Karolína. „Na tátu a na ségru,“ zní Radkova odpověď.

Radek má za sebou dlouhý boj, který ale zdaleka není u konce. Do nemocnice se totiž bude stále pravidelně vracet.

Čtěte také

Přestáváme se bát rakoviny, věřil zakladatel dětské onkologie Josef Koutecký. V pondělí by oslavil 90. narozeniny

„Teď budeme přijíždět dvakrát týdně, kdy budou dělat Ráďovi krevní obraz a bude se dál sledovat ambulantně,“ říká maminka.

„Většina pacientů bez transplantace má tu šanci prakticky nulovou a transplantace jim přináší určitou reálnou naději,“ dodává vedoucí lékař transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie Motolské fakultní nemocnice Petr Sedláček. I když lékaři pacienta propustí, měl by se držet doma, aby se nevystavoval riziku infekce.

Postupné vysazování léků

„My se snažíme podle typu onemocnění, typu dárce a dalších různých kritérií postupně pacienta zbavovat všech léků a přestat mu tlumit imunitu. Když se nám podaří vysadit většinu léků a imunitní systém se neprobudí k nějaké agresivitě, ale začne fungovat a my vidíme, že už brání úspěšně pacienta před různými infekcemi, tak už máme zpola vyhráno,“ popisuje lékař.

Čtěte také

Napojení nového orgánu je jedna z nejhezčích částí transplantace, ale i chvilka napětí, říká přednosta transplantační chirurgie IKEMu

K tomu zpravidla dochází ve druhém půlroce po transplantaci. Rok po transplantaci pak lékaři můžou malé pacienty při dobrých výsledcích léčby pustit zpátky do školy.

„Věříme, že imunitní systém je nejenom kvalitně ochrání, což neznamená, že už nikdy nebudou nemocní, ale že pokud se objeví nějaká infekce, budou ji schopni zvládnout zhruba stejně jako kdokoliv jiný,“ doplňuje.

I když se transplantace kostní dřeně podaří, leukémie se ještě může vrátit. Nejrizikovější jsou první 3 roky po transplantaci. V Česku jsou dva registry dárců kostní dřeně – v pražském IKEMu a v Plzeňské fakultní nemocnici.