Nábytek si ze zámku odvezla i Marie Zápotocká
Zámek Stránov nedaleko Mladé Boleslavi získala v restituci zpět rodina prvorepublikového továrníka Josefa Šimonka, ředitele Škodových závodů. Z jeho stavu radost rozhodně mít nemohli. Dlouhá desetiletí devastace na kdysi reprezentativním sídle zanechala nesmazatelnou stopu. I přesto se Šimonkovi rozhodli zámek zpřístupnit veřejnosti.
„Stránovská kaple byla objevena zřejmě až při poslední přestavbě zámku koncem 19. století. Našly se tu některé gotické prvky a kaple byla obnovena ve své více méně původní podobě,“ říká mi Zuzana Pavlíková Šimonková, dcera současného majitele stránovském zámku.
Společně stojíme v prostorném gotickém arkýři, který přiléhá k jednomu z přízemních pokojů, v němž Šimonkovi mívali a dodnes mívají, jak se dozvídám, vánoční stromeček. „Je to typická zámecká místnost a v současné době se tu konají svatební obřady,“ dodává moje průvodkyně.
Když vystupujeme po točitém, dřevem obloženém schodišti do prvního patra, zkouším si představit, jak zámek asi vypadal za první republiky, kdy se tady mimo jiné natáčely úspěšné filmy jako Jindra, hraběnka Ostrovínová nebo Záhada modrého pokoje.
„Bylo to hlavní sídlo rodiny, moderně vybavený objekt s teplovzdušným topením, elektřinou, vodou a se spoustou místností pro hosty, kteří se na Stránově střídali. Dnes jsme zase trochu na začátku,“ poznamenává s lítostí Zuzana Pavlíková Šimonková. Dnes tu skutečně můžete ještě vidět koupelny někdejšího dětského domova, kde člověka zamrazí.
Pokoje na první pohled romantického sídla jako pro princezny jsou doplňovány nábytkem teprve postupně. Proto se ptám, jaký byl osud zdejšího mobiliáře. „Smutný,“ potvrzuje mé tušení dcera současného majitele zámku. „Ze 750 položek jsme po revoluci dostali zpátky asi 35, což je samo o sobě smutné číslo. Říká se, že si sem v 50. letech přicházely vybírat tehdejší ,nejlepší‘ rodiny. Třeba paní Zápotocká si tady také vybrala pár kousků.“
Přesto si tu dnes už můžete opět prohlédnout zařízené pokoje jako ložnici, pracovnu nebo malou jídelnu. A za povšimnutí rozhodně stojí také prvorepubliková expozice o rodině majitelů s mnoha starými fotografiemi a třeba i se svatebními šaty, ve kterých se na zámku vdávala babička mé hostitelky.
Některé předměty se na zámek vrátily také jako dary od slušných lidí. „Lustry jsou původní. Některé nám dokonce lidé po revoluci vrátili sami od sebe,“ zdůrazňuje Zuzana Pavlíková Šimonková a má přitom na mysli třeba ten v hlavním sále.
Všechny malé návštěvníky na stránovském zámku jistě potěší výstava panenek, dětských pokojíčků a dalších hraček instalovaná hned v několika pokojích. A prohlédnout si tu můžete také kolekci historických dětských kočárků, jejíž majitelkou je Věra Čížková.
„Paní Čížková se věnuje sbírání historických kočárků už několik desítek let. Má řadu výstav a jedna stálá je právě tady na Stránově. Návštěvníkům se expozice líbí. Myslím, že je baví představa, že třeba právě v tomhle kočárku je vozili, když byli malí,“ domnívá se dědička zámku.
S mojí průvodkyní nahlížíme i do místnosti ve věži, kde se právě restaurují cenné renesanční fresky, a nakonec stoupáme zhruba po sto schodech až na ochoz zámecké věže do výše třiceti metrů nad dno hradního příkopu. A stojí to za to.
Vidět je odsud nejen Bezděz nebo zámek v Krnsku, ale vidíme také do Mladé Boleslavi, na hrad Trosky i na ojedinělou technickou památku – železniční viadukt spojující Krnsko s Jezerním Vtelnem.