Na východě Anglie se z jídla stává umění
Anglie není zrovna synonymem skvělých kulinářských zážitků. Možná to však jsou do značné míry předsudky vyplývající z konzumace třeba obávaného yorkshirského pudinku. Kvalitu místních produktů a potravin bychom totiž Angličanům mohli tiše závidět.
„Místní výroba“ je klíčovým slovním spojením taky pro festival jídla a pití ve východoanglickém hrabství Norfolk. Když k tomu přidáte vtip a nápad, máte z toho lákadlo pro desetitisíce lidí.
„Tým dobrovolníků usedá každý pátek na kolo a sbírá od prodejců, pěstitelů nebo restaurací potraviny, které by jinak brzy skončily v koši. Pak z toho kuchaři, včetně některých renomovaných, uvaří menu o dvou chodech. To zdarma nabízejí obyvatelům Norwiche,“ popisuje oblíbenou charitativně kulinářskou akci s názvem Food Cycle jedna z organizátorek festivalu Clare Millerová.
Na rozdíl od jiných podobných akcí, které většinou trvají maximálně přes víkend, na to šli v Norfolku jinak. Výsledkem je maratón 500 akcí rozprostřených po dobu šesti týdnů. Na některé dorazí 50 lidí, na jiné celých 25 tisíc. To se stalo například při dojezdu jedné z etap cyklistického závodu Kolem Británie, který se změnil v jarmark plný jídla a pití.
Důraz na lokální producenty
„Oblíbenou akcí je třeba Hodování v pohybu. Menu o třech chodech, to znamená předkrm, hlavní jídlo a dezert, si můžete vychutnat ve třech různých norwichských restauracích dle vlastního výběru,“ láká Clare Millerová.
Asi pětkrát mě upozorňuje, že základem festivalu je důraz na místní producenty a lokální suroviny. „Kdo tady v Norwichi a okolí používá jen potraviny dovezené z ciziny, nemůže se festivalu zúčastnit, i kdyby se postavil na hlavu,“ říká rezolutně Clare.
„Od místních zemědělců z Norwiche odebíráme cibuli, vajíčka nebo papriky. Máme dokonce pána, z jehož skleníku máme skvělý koriandr. Takže máte zdejší suroviny ‚šmrncnuté‘ východním kořením. Právě na tom stojí koncepce naší restaurace. Je to vlastně setkání Západu s Východem,“ vysvětluje mi Sayfur Uddin, manažer oblíbené indicko-bangladéšské restaurace Roti.
Vzhůru na zmrzlinu!
To už je však čas začít myslet na dezert. „Tahle část světa je samozřejmě velkým producentem cukru. Pracujeme s britským cukrem a mléko a smetanu odebíráme od místního farmářského sdružení. Kokosové a mangové plantáže zatím v Norfolku nemáme,“ vtipkuje Chris Coughlan.
Je ředitelem a současně jedním z pouhých tří stálých zaměstnanců po čertech prosperující lakenhamské manufaktury na výrobu zmrzliny. Její výrobky odebírá nejen londýnský obchodní dům Harrods, ale třeba taky královský dvůr.
Pro letošní rok, u příležitosti královnina diamantového jubilea, tu vymysleli novou příchuť: černý rybíz s jablkem. Pro mě osobně jde o naprosté číslo jedna.
„Tenhle stroj vyrobí 600 litrů zmrzliny za hodinu. Do našich výrobků přidáváme velmi málo vzduchu, jen 25 procent. U klasické zmrzliny ze supermarketu je to až 150 procent. Málo se ví, že než se dala na politiku, vědecky se vháněním vzduchu do zmrzliny zabývala taky dáma jménem Margaret Thatcherová,“ dozvídám se.
Jídlo jako umění, umění jako jídlo
Na norfolském festivalu je sympatické, že jednotlivé akce mají přesah, vtip a nápad. V místním trochu honosném podniku Assembly House teď vystavují umělecká díla inspirovaná jídlem a pitím. Natěšeným hostům pak servírují lahodné dezerty, kterým byla naopak předlohou umělecká díla.
„Jackson Pollock se dostal na naše makrónky. Vybavit by se lidem měl díky barevným cákancům na mandlových pusinkách. Košíček s máslovým krémem ozdobený slunečnicí je jasný van Gogh. Pak tu máme inspiraci Pietem Mondrianem. Jeho abstraktní vzory jsem zachytila na řezech,“ ukazuje mi cukrářka Julie Heathertonová.
Její figura a hlas jsou stejně křehké jako její nadýchané výrobky. Tak třeba už příští rok vzhůru do pohostinného kraje na východě Anglie plného milých, mírně ztřeštěných lidí! Při troše štěstí třeba vyhrajete v soutěži o nejvyšší stojící věž postavenou ze želé.
Zvětšit mapu: šestitýdenní festival se koná v Norwichi ve východoanglickém hrabství Norfolk
