Na vrcholu jedné z největších pagod na světě
Víte, která památka v Jihovýchodní Asii patří k náboženským divům světa a zároveň patří k nejvyšším stavbám svého druhu na světě? Pagoda Šwedagon tyčící se nad největším městem v Barmě. Svatostánek, který se zároveň nedávno stal symbolem krvavě potlačené "šafránové" revoluce.
Je impozantní. Je nejvyšší. Je zlatá. A jede se k ní výtahem. Pagoda Šwedagon. Než se k ní ale dostanete, musíte si sundat boty a mladík v budce u nástupu do výtahu mne rázně, ale slušně přiměje svléknout si i ponožky. A pak už mířím vzhůru, na vrchol hory Singuttara čnící nad největším barmským městem Rangúnem. Do oslnivého světa víry, kterému dominuje zhruba 100 metrů vysoká a 2500 let stará pagoda.
Mladí, staří, ženy, muži i děti. Stovky a stovky lidí cupitají od jednoho svatostánku k druhému. Buddha je všudypřítomný, mocný i laskavý. Nevadí mu hlasité projevy ani křik dětí. Asi desetiletá dívka udeří na posvátný zvon, ještě ale nemá dostatečnou sílu, a tak jí pomůže její matka.
Kousek od nich se honí dva kluci pobíhající okolo modlících se starců. Tiše sedí pod Buddhovým stromem, fíkovníkem posvátným a meditují. Zcela neteční k okolnímu ruchu i několika veverkám honícím se po mohutném kmeni i větvích.
Celý komplex tvoří stovky chrámů, stúp a soch dokumentujících historii buddhismu v Barmě. A také života obyvatel této těžce zkoušené země ovládané jedním z nejbrutálnějších režimů na planetě, na nic a nikoho se neohlížející vojenskou juntou, která v září 2007 neváhala použít střelné zbraně ani proti do té doby nedotknutelným mnichům.
"Kalíškem naberte vodu a celkem sedmkrát jí polijte hlavu Buddhy. Sedmkrát proto, že týden má sedm dnů, a vy tak budete chráněni po celou dobu. A pak ještě pětkrát, což zase vyjadřuje Buddhu, Lámu, Panghu, rodiče a učitele. Nad vším a všemi pak bdí král nebes," popisuje mi jeden z nejčastěji praktikovaných rituálů u pagody Šwedagon mladý muž v šafránovém rouchu.
Jak dodává, pro Barmánce je totiž velmi důležité právě to, který den se narodili. Každý z nich totiž představuje jedno zvíře. Pondělí tygr, úterý lev, středu a čtvrtek sloni, v prvním případě s kly, v druhém bez nich, pátek pak morče, sobotu mýtický polobůh nága s hadím tělem a lidským obličejem a neděli bájný pták garuda. Po dokončení obřadu se vydáváme k další svátosti, obřímu otisku Buddhova chodidla.
"Tvoří ho 180 charakteristických znaků, které jsou symbolem Buddhy. Vidíte ty různé destičky? A tohle je svatá voda, do které jsou všechny ponořené. Když máš třeba nepřátele nebo tě něco trápí, máš bolesti hlavy, břicha a podobně, stačí tato místa potřít požehnanou vodou," názorně mi ukazuje mnich pod 750 let starou sochou Buddhy.
V tu chvíli se strhne prudký déšť a všechny terasy i nádvoří převážně bílého komplexu s pozlacenými střechami jsou brzy zcela pod vodou. Lidé ale neskrývají radost, v Barmě totiž začíná nový rok symbolizovaný vodním festivalem, kdy se všichni od rána do večera polévají právě vodou, aby do nového roku vstoupili čistí. O několik minut později už zase svítí slunce a bohoslužby pokračují.
V jednom z chrámů mladá žena pomocí důmyslného zařízení ovívá hlavu obří sochy sedícího Buddhy, zatímco před ním klečí modlící se mladíci punkáči s hlavami po stranách vyholenými a uprostřed s velkým nagelovaným kohoutem. Móda nemóda, v Buddhu věří všichni bez rozdílu a za posvátné se považují i různé relikvie.
"Když Britové na začátku 19. století odsud vzali tento 23 tun vážící zvon a chtěli ho odvézt do Kalkaty, spadl jim do vody. Barmánci ho později vytáhli a dnes opět zdobí celý komplex," říká mladý mnich.
Nejposvátnější je ovšem samotná pagoda pokrytá zlatými pásy a na vrcholku zdobená více než čtyřmi a půl tisíci diamanty, z nichž největší má 72 karátů. I proto se například spisovatel Kipling o ní vyjádřil jako o "zlatém mystériu" či "nádherném třpytícím se zázraku".
Svatostánek se však stal i symbolem odporu. V roce 1946 totiž právě od pagody Šwedagon vyzval Barmánce k boji za nezávislost na Britech generál Aung San, o 42 let později tu před půlmilionový dav předstoupila i jeho dcera, dnes nejznámější politická vězenkyně světa, nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij požadující demokracii. Předloni se pak o svržení vojenské diktatury pokusili Barmánci znovu v čele s buddhistickými mnichy. Zatím ale marně. Přesto věří, že jednou se to musí podařit.
