Na vodu v poušti nenarazíte. Nomádi tu dávají přednost exotickým drinkům
Když se řekne žízeň v poušti, člověk úplně cítí, jak mu přisychá jazyk na patro. Uhasit ji ale může být o to příjemnější, protože nápojový lístek Sahary zdaleka neobsahuje jen obyčejnou vodu. Na poušti se daří rostlinám, ze kterých si nomádi i obyvatelé pouštních oblastí vyrábějí velmi chutné drinky.
Muž v bílém hábitu a modrém šátku přes hlavu zkušeně nalévá čaj do připravených skleniček. Vůně máty se rozlévá stanem stejně jako zpěv místní pěvecké hvězdy. Podobně vypadají pouštní dýchánky pro turisty od Egypta po Maroko.
Tentokrát jsme ale svědky precizní přípravy typického moku podávaného napříč Saharou. Nejde totiž o žádnou rychlovku, ale o zdlouhavé vaření čaje, který má mimochodem podobně zlatavou barvu jako okolní poušť. Horký, třikrát vařený nápoj v panujícím vedru nejen osvěží, ale i postaví na nohy.
Saharské afrodisiakum můžete popíjet beze studu
V některých částech pouště však vedle čaje můžete dostat i drink, který se nikde jinde prakticky nevyskytuje. Konkrétně jde o tři druhy džusů. Jeden má barvu rubínu, druhý je zelený a třetí má mléčnou barvu.
„To bílé, co jsme pili, je taežmacht,“ dozvídám se název na první pohled nejméně vábného nápoje, který však vůbec nechutnal špatně. A navíc má prý přímo zázračné účinky. Pomáhá při trávení, je dobrý na střeva, zlepšuje krevní oběh a slouží jako afrodisiakum pro ženy i muže. Znovu se tedy napiju, a i když je trošičku nahořklý, není vůbec špatný. V každém případě má zcela nezaměnitelnou chuť.
„Taežmacht se vyrábí ze stromu, který roste pouze na Sahaře. Jmenuje se talch a nápoj připravujeme z malých kousků dřeva, které rozdrtíme a zalijeme vodou. Protože je ale dost hořký, přidáváme do něj citron,“ vysvětluje můj hostitel.
Dary pouště pomůžou s cholesterolem i trávením
Ochutnávka pouštních drinků ovšem zdaleka nekončí: „Tento zelený nápoj se jmenuje taríja. Pochází ze stejnojmenné nízké byliny, jejíž listy sušíme a pak opět drtíme. Má také hodně silnou chuť, proto ho smícháme s troškou okurkové šťávy a dosladíme cukrem.“ Taríja prý patří v poušti k nejžádanějším. Pomáhá totiž při střevních potížích. Stačí jedna sklenka a je po průjmu.
Už naprosto zdráv sahám po třetím, posledním tekutém daru pouště, který je z nich určitě nejlahodnější. „Do červena zbarvenou šťávu děláme z usušených a rozemletých květů rostliny bisam, která roste na jihu Maroka a v Mauretánii. Připravujeme ji den předem, kdy květy uvaříme ve vodě. Pak vývar smícháme s citronem a cukrem a necháme vychladnout. Tento nápoj snižuje cholesterol a je dobrý při trávení, protože lidé na poušti hodně jedí maso,“ uzavírá můj hostitel a já si s vámi alespoň symbolicky ťukám na zdraví.