Na tropické noci není naše tělo zvyklé. Vědecké tipy a triky, jak se i v horku dobře vyspat

Extrémní počasí těchto dnů přináší i tropické noci, kdy teplota neklesá pod dvacet stupňů. Ve chvíli, kdy jdeme spát, máme doma častokrát ještě tepleji. Zvláště v bytech, které jsou vyhřáté celodenním sluncem a nemají se jak ochladit. Existuje ale pár drobných triků, které nám můžou pomoci, abychom se i v těchto horkých dnech dobře vyspali.

„Když je doma moc velké teplo, určitě pomůže nějaký vlhký materiál přes okno. Nebo i sebe překrýt vlhkým prostěradlem,“ doporučuje lékařka Marie Bourne ze třetí Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Chladit místa, kde máme nejvíc průtoků krve – pod paží, v tříslech, kolem kotníků. Tam jsou největší cévy nejblíž povrchu a když je zchladíme, tak zchladíme celé tělo.“

Na spánek ale musíme myslet už během dne. Pokud je venku tepleji než v místnosti, nemá smysl přes den větrat. Odborníci doporučují spát v lehčím oblečení a hlavně pod tenčí přikrývkou. Ve více než dvacetistupňovém teple častokrát stačí jen povlečení bez peřiny.

Pocení není jen ztráta vody

„Pokud je teplota prostředí nižší než teplota kůže, teplo samovolně odchází z těla do prostředí. Ale pokud teplota venku přesahuje teplotu mého tělesného povrchu, jsem odkázán prakticky čistě na pocení,“ přibližuje Petr Zouhar z Fyziologického ústavu Akademie věd. Tento princip funguje ve dne i v noci. Teoreticky bychom se měli potit až ve chvíli, kdy se okolní teplota pohybuje okolo 37 stupnů. Všichni ale víme, že ve skutečnosti stačí k pocení i teploty nižší.

„37°C je teplota tělesného jádra, na povrchu kůže bude nižší. Teplota, při které přestává fungovat sálání nebo vedení tepla, je tak ve skutečnosti nižší než 37°C,“ vysvětluje Zouhar.

Záleží také na kondici každého jedince. Při pocení člověk ztrácí nejen vodu, ale také draslík, vápník nebo hořčík, minerály důležité pro fungování celého organismu. Jejich nedostatek může vést ke svalovým křečím, nevolnosti nebo dokonce bezvědomí.

Čistá voda nestačí

Podle Kristiny Bardové z Fyzikálního ústavu Akademie věd je tak důležitý pitný režim. Jen čistá voda ale nestačí: „Tekutiny se musí přijímat po malých doušcích a měly by v optimálním případě obsahovat i dostatečné množství iontů, jako minerální voda nebo nějaký iontový nápoj. Čistá voda nám doplní pouze vodu, ale nedoplní ionty. Pokud se potíme, ztrácíme ionty a právě příjem čisté vody by mohl vést k svalovým křečím.“

„Z hlediska hydratace organismu je zásadní průběžné pití tekutin: „Můj syn měl průjmové onemocnění a právě poměrně hodně pil, ale tak, že vždy vypil půl litru. Ono to vůbec nepomáhalo na rehydrataci organizmu. Jak se příjme velké množství vody a iontů naráz, tak si s tím to tělo nedokáže tak dobře pomoci,“ varuje Bardová.

V těchto horkých dech je tak důležité pít průběžně, ideálně minerálky a snažit se vyhýbat prostředí, které je teplejší než naše tělo. A to ve dne i v noci.