Na třicetiletou paní si nehraje. „Přijala jsem svůj věk,“ říká herečka Zlata Adamovská

Zlata Adamovská

V divadelní adaptaci Starců na chmelu na Letní scéně Vyšehradu hraje třídní profesorku, která stíhá studentskou lásku. A od postavy, kterou známe z filmu, se prý dost liší. „Je daleko tvrdší. Je obrazem režimu, proti kterému byli mladí v revoltě,“ popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Zlata Adamovská.

Kromě Letní scény na Vyšehradě ji letos v roli soudružky učitelky ze Starců potkáte třeba i na Letní scéně tvrzi Divice. „Připomíná to Karlštejn, je to ale tvrz s nádherným nádvořím. Doporučuju všem, kdo si budou chtít udělat výlet za Starci,“ říká Zlata Adamovská.

Vztah na jeviště nenosíme

Zlata Adamovská bývala dlouholetou členkou pražského Divadla na Vinohradech. Až jednoho dne přišla nabídka, kterou nemohla odmítnout – zahrát si v Kingově Misery na prknech komorního Studia DVA. „Je to napínavé, má to ale i humor. Text je krásně napsaný i přeložený. A velký podíl na tom, jak zábavné představení je, má Ondřej Sokol, který představení režíroval.“

Studio DVA je jako lázně, říká Petr Štěpánek. Zahraje si tam oběť šílené Annie v adaptaci slavné Kingovy Misery

Petr Štěpánek

Všechno je jednou poprvé. A platí to i v herectví. Například oblíbený herec Petr Štěpánek si teď poprvé zahraje v divadelním thrilleru – a rovnou v adaptaci světového bestselleru Misery od mistra hororu Stephena Kinga. „Na spolupráci s Ondřejem Sokolem, který režíruje, jsem se moc těšil. Oživení mladou krví je velmi příjemné,“ říká v rozhovoru s Petrem Králem.

V představení Misery hraje Zlata Adamovská se svým manželem Petrem Štěpánkem. A nejen tam. Na jevišti i před kamerou se často potkávají. „Vztah ale na jeviště nenosíme. Doma se třeba učíme texty spolu, ale v okamžiku, kdy vejdeme na jeviště, spolu hrajeme jako s jakýmkoliv jiným partnerem.“

Myšlení psychopata

Ale zpátky k Misery. Jak totiž Zlata Adamovská zdůrazňuje, horory a thrillery miluje. „Baví mě pozorovat herce. Je to řemeslo – dostat se do myšlení psychopatů, udělat včas pauzu, vystavět situaci, aby zafungovala pro diváka.“

Jí samotné se psychopatická Annie v představení Misery, alespoň soudě dle diváckých ohlasů, velmi povedla. „Prvořadý je text, musíte ale najít, proč to člověk říká. Když to pochopíte, vede vás myšlení onoho člověka,“ popisuje. 

Role po padesátce

Když dnes uvažuje o tom, co všechno jako herečka zažila (a po čem jako herečka ještě touží), cítí se naplněná. „Potkalo mě spousta krásných hereckých úkolů, které odpovídaly mému věku. A teď bych si možná ještě ráda něco zrežírovala. Baví mě analyzovat postavy a vztahy, budovat scény…“ naznačuje. 

Herec se k dobrým rolí dostává, když využívá každou příležitost, a časem si vybírá role, které ho mohou někam posunout.
Zlata Adamovská

Na to, že by jí po padesátce přestaly chodit nabídky na role, si tak na rozdíl od mnoha svých hereckých kolegyň nestěžuje. Nedostatkem práce totiž rozhodně netrpí. „Možná i proto, že jsem svůj věk přijala. Nedělám nic pro to, abych se chovala a vypadala jako třicetiletá, čtyřicetiletá mladá paní. Jsem ráda za to, kolik mi je, a že své životní zkušenosti můžu někde zúročit.“ 

Kupříkladu nad botoxem prý tedy nikdy neuvažovala. „Vrásky jsou mapa světa, která vám utváří osobnost,“ říká.