Na tohle vás učitelé nepřipraví. Z britské angličtiny byl zaskočen i zpravodaj Českého rozhlasu
Britská a americká angličtina se kromě obrovských rozdílů v přízvuku liší také používáním nebo nepoužíváním některých výrazů. Třeba superlativy britští kolonisté během osidlování Severní Ameriky neprosadili. Typickým příkladem je slovíčko lovely. Ve Spojeném království je přitom zcela nepostradatelné a Britové ho dokážou používat v nejrůznějších situacích.
V polovině 90. let tehdy nejlepší kanadský tenista Greg Rusedski usoudil, že ve své vlasti nemá dostatečnou podporu a rozhodl se reprezentovat Velkou Británii. Jeho výkony šly skutečně celkem strmě nahoru.
Po nějaké době se novináři na tiskové konferenci zeptali slavného hráče Andre Agassiho, jestli pozoruje na Rusedském od jeho konverze z Kanaďana na Brita nějaké výrazné změny. „Vlastně ani ne,“ odvětil Američan. „Greg jen začal používat některá zvláštní slova jako třeba lovely,“ dodal.
Slůvko, u kterého vám slovník nabízí české varianty krásný, rozkošný nebo půvabný, je jedním ze základních stavebních kamenů mluvy Britů, respektive hlavně Angličanů. Lovely je počasí, jídlo, domácí úkol a téměř všechno ostatní.
Lovely je každý alespoň trochu milý člověk
Výrazem oh, lovely reagujete na silně nudné vyprávění vašeho známého v okamžiku, kdy spěcháte na schůzku a vysíláte zdvořile signál, že už vážně musíte jít. Lovely je ale také v podstatě jakákoli alespoň trochu milá osoba, i když ji třeba vůbec neznáte. To byl prvek, který mě po příjezdu na ostrovy poněkud zaskočil.
Když jsem si na londýnském nádraží kupoval lístek na vlak, čekal jsem od asi 60leté pokladní ledacos, ale nikoli otázku: „Tak kam to bude, lovely?“
Když v Anglii neprší, je lovely sousedova kočka, váš dědeček a šéfa na pracovišti tohle označení jistě také neurazí. I když v takovém případě bych doporučoval dát si pozor. Ono lovely může mít v některých situacích také dost intimní nádech.
