Na Tenerife je cimbál exotika, vypráví folkloristka. Ukazuje tamní kulturu v Česku

Co vás na Kanárské ostrovy přivedlo?

Čtěte také

Horník začal vyrábět cimbály, syn do firmy přešel z IT. Cimbály z Moravy putují do světa už 30 let

Úplný omyl. Vždycky jsem chtěla jít do Dubaje nebo do severských států. Po škole jsem chtěla vyjet do zahraničí, abych vylepšila svůj životopis. Začala jsem v animaci – zábavě pro turisty. Jsem taneční choreografka, rozumím hudbě, takže jsem pomáhala dělat večerní divadelní programy pro turisty. Začala jsem na Lanzarote a po roce a půl jsem se začala nudit, takže jsem přijela do Tenerife. Tam jsem se z animace vypracovala na sólistku, která jezdí každý den na jiný hotel a dělá jenom to své divadelní nebo taneční představení…

Pak mě můj tehdejší profesor houslí naočkoval, že mám udělat přijímačky na konzervatoř, což mi bylo divné, protože mi bylo tehdy už 25 let. Ale zbylo poslední volné místo, tak mě vzali. Uměla jsem něco hrát, tak jsem přeskočila čtyři třídy, ale pak se z toho vyvinulo dalších deset let. Začala jsem s houslemi, na které jsem hrála jak malé dítě v cimbálce. Pak na konzervatoři jsem měla druhý nástroj – violu.

Co je to projekt Šuhajky?

Jak jsem tady strašně dlouho, tak mi chyběla česká hudba a lidové písně, které jsem hrála v cimbálce. Vzala jsem svou kamarádku klavíristku, udělaly jsme aranžmá některých českých a moravských písní, představily jsme to a mělo to úspěch. Dostaly jsme se i na výběrové řízení v Národním muzeu v Madridu. Od té doby se to rozrostlo – nejenom že děláme výchovné koncerty lidových písní, ale třeba i adaptaci Rusalky a Prodané nevěsty. Takže jak klasická muzika, tak lidové písně, ale také přednášky o České republice. Také se někdy snažím organizovat setkání českých bilingvních rodin, aby se děti sešly. Je to podpořené výchovnou aktivitou, dělali jsme třeba původní kanárskou keramiku. Je to takový koncept různých odvětví.

Na Kanárské ostrovy jste přivezla i cimbál. Jak na folklórní muziku zdejší lidé reagují?

Cimbál, to byla bitva. Přivezli jsme ho, abychom uspořádali koncert cimbálového souboru tady na univerzitě, také jsme pořádali na místní konzervatoři workshop pro děti. Tady strunné nástroje vůbec neznají, to je spíš věc slovanských zemí. Tady jsou hodně bicí nástroje, různé bubny, a také drnkací nástroje. Takže z toho byli paf, strašně se jim líbil právě ten zvuk. Také se jim líbí kroje, ve kterých jsme zpívali… Jsou překvapení, jaká je to pestrost a hloubka, je to pro ně velmi exotické a zajímavé.

Zároveň ale propagujete zdejší tradiční muziku u nás. Teď se chystáte do Čech. O co běží?

Tenerife je rájem pro turisty|foto:Jaroslav Hofmann

To vzniklo loni po pandemii. Nebyla jsem vlastně 18 let v Čechách, nemohla jsem si to dovolit, protože jsem vždycky musela platit studia a hudební nástroje. Abych mohla udělat nějaký etnologický výzkum, tak jsem nabídla ředitelům muzeí, že bych na oplátku, kdyby se mi tam věnovali, udělala muzikologickou přednášku a přivezla nějaké hudební nástroje. Takže jsem načetla literaturu, absolvovala jsem čtyřměsíční práci v terénu, natočili jsme nějaké videa.

Mělo to dobrý ohlas, rozrostlo se to nejenom na muzea a knihovny, ale třeba i na školy pro studenty španělštiny. Také jsme byli na katedře románských studií na univerzitě v Ostravě a v Liberci, kde jsme to vedli ve španělštině, aby třeba budoucí profesoři španělštiny nebo překladatelé slyšeli kanárský přízvuk. Letos nám nabídl spolupráci i Ústav hudební vědy v Brně. Tam budu dělat přímo muzikologickou přednášku – je to taková interaktivní přednáška, beseda, kde si lidé mohou vyzkoušet nástroje. Chci ukázat a popsat ostrovy ne z turistického hlediska, co můžete vidět v knížkách, ale spíše z pohledu domorodce, který tady žije.

Sedíme v parku na náměstí, začíná to tady žít, protože se lidé chystají na karneval. Jak velká je to událost na Tenerife?

Hodně velká, všichni říkají, že to je druhý největší karneval hned po Riu. Je to záležitost dvou týdnu, ale já to nedávám. Je tam strašně moc lidí, večer se pije, je tu hodně pódií s elektronickou nebo latinskou hudbou. Já spíš preferuji slavnosti, což je třeba Romería. To je také velký mumraj, také se pije, také tam jsou živá vystoupení různých skupin latinské nebo kanárské hudby. Ale je to víc light. Kdo je hodně senzitivní, tak doporučuji jít ve dne na dvě hodinky, to stačí.

Co všechno je na Kanárských ostrovech zajímavého kromě turistiky? A jak se Monika Srncová snaží propagovat českou kulturu ve Španělsku? Poslechněte si celý rozhovor.