Na své stáří myslete už ve čtyřiceti, radí ředitel organizace Elpida. Ta nabízí seniorům kurzy i krizovou linku
Jiří Hrabě, ředitel neziskové organizace Elpida, která podporuje seniory v aktivním životě, říká, že pokud chceme mít dobré a naplněné stáří, je potřeba na něj myslet už teď. Jak o něm přemýšlet? „Jsou to obyčejné věci: pěstovat dobré přátelské vztahy, mít dobré vztahy v rodině. Důležité je mít také plán, čemu se chci věnovat, mít koníčky. Lidé se často do důchodu těší, že si odpočinou od pracovního stereotypu, ale po třech týdnech si říkají: takhle to bude pořád dál?“
Když mluvím se staršími lidmi, často se dopracovali k pocitu „no a teď už mě nikdo nepotřebuje“. Jakým způsobem pracovat s tímto pocitem? S tím, aby člověk žil naplněnějším způsobem?
Čtěte také
Určitě je to o tom být aktivní, vyhledávat příležitosti, neuzavírat se před světem. V Elpidě hodně dbáme na mezigenerační rozměr. V našem centru jsou mladí lektoři a seniory zapojujeme do velmi aktuálních věcí, jako je umělá inteligence nebo komunikace online. Potom na takové myšlenky nemáte čas.
Mám před sebou knihu Z nuly na sto, což je jedenáct příběhů a jedenáct esejí o stárnutí v Česku. Je tam taky příběh vaší babičky. Vy jste s ní dělal rozhovor, a je docela intimní. Neumím si vůbec představit, že budu dělat rozhovor s někým z členů své rodiny a půjdu takhle na dřeň. Máte výjimečnou babičku, nebo jste musel i sám překročit nějakou hranu v sobě?
Určitě jsem musel sám překročit tu hranu, protože všechny rozhovory v té knize jsou o věcech, o kterých se obvykle v rodině nebavíme. Když jsme knihu připravovali, uvědomil jsem si, že je to strašná škoda. Často nám ti naši příbuzní chtějí ty věci říct, chtějí je s námi probrat, ale my před nimi zavíráme oči nebo utíkáme zkratkami jako „ale babi, ty tady budeš do sta let“...
Ale jak těžké to bylo? Co jste musel v sobě zlomit, abyste tohohle rozhovoru takhle na dřeň byl schopen?
Musel jsem to nejdřív s babičkou probrat, jestli chce, jestli jí to přijde jako dobrý nápad. A jestli je ochotná se bavit o tom, že aktuálně do jejího života vstoupily domácí pečovatelky, jaké to pro ni je a jestli se můžeme bavit o jejích obavách, které jsou s tímto krokem spojené. A ona říkala, že do toho jde, že jí to přijde jako dobrý nápad.
Co jste se dozvěděl?
Čtěte také
Hlavně to, že pro lidi, kteří třeba vstupují do domácí péče, je asi nejtěžší pustit někoho cizího do svého osobního prostoru. Protože to není jenom o tom, že vám někdo připraví snídani, ale také o tom, že je někdo s vámi v koupelně. A to už je hodně osobní prostor. A když tuhle péči nezvládají lidé z rodiny, tak je to velké přemáhání, velká nejistota, strach a obava.
Ale vím, že když to babička přijala, měla z toho velmi dobrý pocit, protože najednou mohla o těch věcech rozhodovat sama víc. Dalo jí to velkou sebedůvěru.
Co byste poradil tomu, kdo upadá do existenciální krize v předdůchodovém věku? Protože už ví, že se to blíží. Máme tady pořád politiku, která vás v nějakém věku začne vydělovat. Věřím, že to čeká jednou i mě, že najednou někdo řekne: „Děkujeme, bylo toho dost.“ Co má ten člověk dělat, na co má myslet?
Myslím, že je dobré mít se vždycky na co těšit. Nemusí to být spojené jenom s prací, ale třeba s nějakým projektem, který právě kvůli práci nedokážu realizovat, ale vím, že na něj možná později budu mít čas. To si myslím, že je docela dobrý přístup. Jinak si myslím, že se to i mění tím, jak se zvyšuje věk odchodu do důchodu, ale i tím, jak se lidé dožívají relativně v lepším zdraví vyššího věku, tak se hranice toho, kdy se člověk bude soustředit jen na své zdraví, velmi posouvá.
Čtěte také
Posluchačka Katka žádá o radu, jak pomoci tatínkovi, kterému je 83 let, zpracovat a přijmout skutečnost, že už nemůže dělat to, co dělal dřív.
Určitě bych tatínkovi doporučil zavolat na naši Linku seniorů – 800 200 007, kde sedí zkušení psychologové, kteří mají čas a prostor tyto obavy probrat a najít smysl života. Často to po osmdesátce tak bývá, že se postupně ten smysl vytrácí, protože vám odchází ze života přátelé, možná i partneři, se kterými je člověk třeba padesát let. A potom je to hledání smyslu náročné, ale vždycky tam je.
Jak se Jiřího Hraběte dotýká generalizování seniorů? Elpida funguje už 21 let, změnila se za tu dobu témata, která seniory trápí? Čeho nejčastěji lidi ve vyšším věku litují? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Senioři u nás mohou navázat přátelství, když životní partner odejde, říká šéf spolku Hurá na výlet
První výlet pro seniory zorganizovali v roce 2015, od té doby mají autobusy plné. Předseda spolku Hurá na výlet Tomáš Martínek vozí seniory na různé tipy výletů.
-
Vazba mezi matkou a dcerou je velmi intimní. Časté jsou nevyřešené vztahy i do vysokého věku
Novinářka Lucie Jandová se rozhodla inspirovat vlastní zkušeností a spolu s Danou Kaplanovou vydala knihu Temné matky a jejich dcery, která rychle mizí z pultů.
-
Jediná brzda stáří je práce jako povinnost, myslí si dlouholetý člen Činoherního klubu Petr Nárožný
Činoherní klub letos slaví pětapadesát let od svého založení. Dlouholetý herec divadla Petr Nárožný vzpomíná na jeho nejlepší léta pod vedením režiséra Ladislava Smočka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.