Na Šumavě se přou strážci se záchranáři. Těží z toho turisté

20. srpen 2012
Zblízka

Dva kohouti na jednom smetišti nevěstí nic dobrého. V případě ochrany zdraví a lidských životů to však může být výhoda. Na Šumavě se totiž mezi sebou dohadují dvě složky záchranného systému, kdo má větší právo zachraňovat turisty. Ve hře je Národní park Šumava a Horská služba Šumava.

Strážci Národního parku Šumava dostanou za pár týdnů hasičské uniformy, cisternu s vodou a kyslíkové přístroje. Už dnes však zachraňují turisty, kteří se dovolají na tísňové číslo 155. Ze strážců se tak stávají záchranáři.

To se ovšem nelíbí tamní horské službě, která doposud měla na záchranu lidí v horách takříkajíc monopol. Spor mezi dvěma skupinami, které by měly spíš spolupracovat, zaměstnává i ministerstvo vnitra nebo rezort životního prostředí. Na Šumavě už vymysleli i bonmot, totiž, že za každým stromem se skrývá záchranář.

Šéf šumavských strážců Petr Šrajl drží v ruce tabulku s několika telefonními čísly. Tabulek je celkem 129 a jsou rozmístěné po celé Šumavě. Na každé z nich je velkými znaky napsaný kód, který turista v nouzi oznámí na dispečink a záchranáři poznají, kam mají přijet.

Mají se strážci pouze starat o přírodu?

„Na pátrací akce nás posílá přímo operační středisko. Ne proto, abychom závodili, ale z toho důvodu, abychom pomoc poskytli co nejefektivněji,“ vysvětluje Petr Šrajl.

Tabulky s takzvanými traumatologickými body nechal vyrobit šumavský národní park. A protože strážců je třikrát víc než členů horské služby, přijíždějí ke zraněným turistům dřív. Často se také obě skupiny potkají. Šéf šumavské horské služby Michal Janďura to považuje za plýtvání peněz a strážci se podle něj mají starat o ochranu přírody a neplést se do řemesla.

„Myslím si, že když se člověk podívá na webové stránky horské služby nebo Informační a strážní služby, tak rozdíly na první pohled určitě uvidí. Jednotlivých složek je v dnešní době tolik, že pokud začne někdo nahrazovat druhého, je to špatně,“ domnívá se.

Situaci budou řešit ministerstva

Odpor horské služby je do jisté míry pochopitelný, protože i ona musí obhájit svoji existenci a strážci Národního parku Šumava jí berou práci. Horská služba dokonce rozmísťuje po Šumavě vlastní tabulky s tísňovými čísly, což považuje Zdeněk Hanuška, šéf integrovaného záchranného systému, za absurdní.

„Informace, které vyvěšuje v terénu horská služba, nejsou až tak pravdivé. Vyhledávání v terénu má na starosti policie. To je, jako kdybych si založil odtahovou službu a všude dával cedulky, aby lidé volali jen mně. To je absurdní,“ uvažuje.

Výsledkem sporu jsou i anonymní dopisy, které upozorňují na zbytečnost strážců jako záchranářů. Radiožurnál zjistil, že si kvůli nim ministerstvo vnitra i životního prostředí vyžádala stanovisko Národního parku Šumava a řeší jeho způsobilost pro záchranu turistů.

Turisté těží z rivality strážců a záchranářů

Šéf šumavských strážců Petr Šrajl to nechce komentovat s tím, že záchranáře z nich udělal zákon. „Není to z naší vůle. Jde o rozhodnutí ministerstva vnitra, které se rozhodlo zřídit tuto jednotku,“ dokládá.

Spor mezi oběma složkami sledují s nelibostí i starostové šumavských obcí. Rozpačitý je také starosta Kvildy Václav Vostradovský. „Máme dva subjekty, které dělají totéž. Nejsem si jist, jestli je dobře dát do pozadí horskou službu. Z mého pohledu to jsou pořád profesionálové,“ tvrdí.

Paradoxní spor na Šumavě o to, kdo má větší právo zachraňovat lidi v nouzi, ve výsledku nahrává turistům. Obě skupiny záchranářů se snaží být na místě co nejrychleji a poskytnout co nejlepší pomoc. Dobrotu to však mezi strážci a horskou službou nedělá.

autor: lsm
Spustit audio