Na splnění vlastních snů není nikdy pozdě. Ani když jde o ta nejlepší vína
Belgičan Philippe Grafé vedl úspěšnou firmu a vydělával dost peněz. Před deseti lety, kdy mu bylo už 65, se ale rozhodl začít úplně znovu. Koupil a opravil rozbořený statek a na deseti hektarech půdy zasadil vinice.
Nápad to byl na první pohled úplně šílený, protože v Belgii se vínu kvůli chladnému počasí nedaří. Philippe Grafé ale vytrval a se svým vínem dnes sklízí úspěchy na mezinárodních soutěžích.
„Pořád jsem ještě měl chuť dokázat si, že jsem schopen něčeho nového,“ říká Philippe Grafé na svém vinohradu jménem Chenoy. Vinice leží u vesničky Émines, necelou hodinu autem od Bruselu. Pan Grafé tu právě provádí skupinu asi dvaceti návštěvníků, kteří přijeli na degustaci.
Návštěvník je důkazem stoupající reputace
„Dělám to už deset let a přestat rozhodně nechci,“ říká Philippe Grafé s pyšným pohledem na svůj vinohrad. Poté, co zasadil sazeničky vinné révy a vybudoval nezbytné zázemí, začal první víno plnit do lahví zhruba před 6 až 7 lety.
Produkce vinic v Chenoy je průměrně 50 tisíc lahví vína za rok. Rok 2010 byl skvělý, zatímco loni naopak vinice stíhala jedna přírodní katastrofa za druhou. Letošek prý zatím vypadá velmi slibně.
„Jsem hrozně šťastný, že tu dnes jste.“ Každý další návštěvník je totiž podle pana Grafého důkazem, že reputace jeho vinic stoupá.
Vína s charakterem vyhrávají medaile
To už jsme se ale spolu s ostatními usadili do židlí v degustačním sále. Pan Grafé o svém víně i tady s gustem vypráví. „Ochutnáme postupně jedno bílé víno, jedno růžové, šumivé víno, jedno dezertní a dvě červená vína,“ popisuje mi degustaci.
„Červené víno mě ohromně překvapilo. Má jemnost i charakter,“ pochvaluje si pan Grafé. A skutečně má být na co hrdý. V Belgii sluníčko příliš nesvítí, takže je tu výroba dobrého červeného opravdovou raritou. Philippe Grafé ale se svým červeným, které nazval Taille aux Renards, získal několik medailí na mezinárodní soutěži ve Vídni. Není divu, že jeho hosté jsou po degustaci velmi spokojeni.
Pokud budeš šťastný, tak do toho jdi!
„Jsem opravdu rád, že jsem se s tímto pánem setkal. Své víno má rád a umí o něm krásně vyprávět. A hlavně chutná výborně,“ říká asi padesátiletý Michel, který na degustaci přijel s manželkou. Právě na manželku se ptám i pana Grafého. Co mu řekla, když jí před deseti lety už jako důchodce oznámil, že chce úplně změnit život a pustit se do budování vinic?
„Řekla mi: poslyš, jestli díky tomu budeš šťastný, tak do toho jdi. A od té doby mě nepřestala podporovat,“ říká dojatý pan Grafé.
