Na osmitisícovku se určitě chci vrátit. Kdy? To se uvidí, říká nevidomý horolezec Jan Říha
Jmenuje se Jan Říha a jako první nevidomý horolezec chtěl pokořit vrchol šesté nejvyšší hory světa Čo Oju. Nakonec to tak úplně nevyšlo, přesto na sebe může být pyšný – mluvil o tom v rozhovoru s naší moderátorkou Lucií Výbornou v základním táboře.
Byla to jeho první osmitisícovka. Jaká byla? „Byla zvláštní. Sama víš, že ta suť tady je pro člověka, který si nevidí pod nohy, strašně vyčerpávající. Šel jsem to tam a zpátky dvakrát, a když jsem teď sestupoval, tak jsem si říkal: ‚Zaplať pánbůh, že už to jdu naposledy,‘“ říká Honza Říha se smíchem.
Pocity vyčerpání, které by ho nutily zamyslet se nad tím, jestli už chce výstup zabalit, cestou neměl. V 6 ráno došli horolezci do tábora C 3 – do malého stanu pro 3 osoby se nacpalo 5 chlapů s batohy. Uvařili si čaj, ale venku foukal silný vítr.
Nakonec tedy padlo zásadní rozhodnutí: z bezpečnostních důvodů se jde dolů. Co si o tom myslel Honza? „Zažil jsem to počasí, jaké tam je, takže jsem s klukama souhlasil. Ale když se trošku zpětně vrátím, tak je mi smutno, že jsem to nedotáhl.“
Rozhodně ale nevěší hlavu – na nějakou osmitisícovku se chce určitě vrátit a je jen otázkou, kdy to bude. Cestou nahoru myslel nevidomý Honza Říha nejen na rodinu a známé, ale i na to, že to dělá proto, aby ukázal ostatním handicapovaným, že se dá dokázat hodně.
Konečná to tedy rozhodně není. „Když budu mít kolem sebe lidi, jako mám, i firmy jako partnery, kteří mě budou podporovat, tak chci ten sport dělat dál - jak kvůli sobě, tak ukázat druhým, že když to jde, tak se dá udělat hodně,“ uzavírá Honza Říha.
