Na naše vinice si brousí zuby Číňané, varuje nestor burgundského vinařství

Pokud se chcete dožít v plném zdraví osmdesáti let, musíte pít denně burgundské, tvrdí právě osmdesátiletý Régis Rossignol, jehož jméno znamená v překladu Slavíček. Ve sklepě má miliony, on sám však žije jednoduchý život ve svém domku nedaleko francouzského města Beaune.

Na své první vinobraní si Régis Rossignol dobře pamatuje, bylo to v roce 1943, tedy ještě za války. Začali 15. září. Práce mu připadala dost těžká, ale snažil se prý nezklamat rodiče. „Bylo hodně teplo, mně bylo sedm let a vůbec poprvé jsem prožil vinobraní od začátku do konce,“ vzpomíná.

Čtěte také

Milovníci burgundského vesničku Volnay kousek od Beaune dobře znají. Právě tady najdeme „voliéru“ pana Slavíčka. Strávil tu celý svůj život.

Burgundské víno vděčí za svůj věhlas nepřeložitelnému výrazu „terroir“, což je kombinace původního složení půdy, odrůdy, která se na ní pěstuje, a mikroklimatických podmínek. Vinice jsou malé, poptávka výrazně převyšuje nabídku a ceny jsou proto astronomické.

Domek pana Rossignola stojí nedaleko francouzského města Beaune

Víno a globální oteplování

Jsme ve sklepě pana Rossignola, ukazuje mi sudy a dává ochutnat ze svých pokladů. Žije v jednoduchém domečku hned u silnice a vždycky večer si prý dojde do sklepa pro nějakou láhev a se ženou si ji otevřou.

Čtěte také

V jeho proslulém sklepě si povídáme o budoucnosti burgundského vinařství. Régis Rossignol tvrdí, že i my se můžeme radovat z globálního oteplování, protože se tak vyhneme krutým zimám. „I v našich zeměpisných podmínkách prý můžeme dělat dobré víno, ale hlavně se tím stírají rozdíly mezi víny," dodává.

Je s námi Michel, vinař z Nuits Saint Georges, který který pochází už ze čtvrté generace vinařů. Jeho dcera, která vinařství převzala, představuje pátou generaci. Michel tvrdí, že se jí daří zatím dobře, a doufá, že nebude mít mnoho přímých následovníků. Proč? Kvůli dědické dani.

Osmdesátiletý vinař Régis Rossignol na své zahradě

Nejistá budoucnost

Ta je v Burgundsku velkým problémem, jak potvrzuje i starý pan Rossignol: „Do potíží se dostávají hlavně rodiny, kde je více dědiců a vinice na ně nebyla převedena včas. Pak jim nezbývá než ji prodat.“


Do potíží se dostávají hlavně rodiny, kde je více dědiců a vinice na ně nebyla převedena včas. Pak jim nezbývá než ji prodat.

V záloze číhá spousta zejména čínských zájemců, a tak se toto kulturní dědictví dostává do rukou „vinařů“ z jiné části světa, což je podle pana Rossignola opravdu smutné.

Loučíme se ale s veselou. Starý vinař otevírá Volnay premier Cru 1978 a říká mi, že už na vinici moc nepracuje. Nechce se mi věřit, a tak se opravuje a přiznává, že střihá hrozny. „Ale jinak už tam nejsem zdaleka celý den, bolí mě pak záda,“ dodává na závěr čiperný vinař.

autor: jšm
Spustit audio