Na ministra a bohéma Jana Masaryka vzpomínají pamětníci i 70 let po jeho smrti
Celý týden si budeme ve vysílání i na stránkách Radiožurnálu připomínat Jana Masaryka, někdejšího ministra zahraničí a výraznou osobnost československé politiky první poloviny minulého století. V sobotu totiž uplyne 70 let od jeho smrti, kterou se dosud nepodařilo zcela objasnit.
Syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka byl ve světě uznávaným diplomatem a doma respektovaným v politických kruzích. Byl pověstný osobním šarmem i skvělým řečnickým uměním. Jeho cesta do vrcholné diplomacie ale nebyla jednoduchá.
Pošleme Honzu do Ameriky
Mládí Jana Masaryka provázela revolta. Nestudoval zrovna vzorně. Neodmaturoval a tak byl coby enfant terrible, což tehdy nebylo obvyklé, poslán do Ameriky.
Tam pracoval například jako bankovní poslíček v New Yorku a posléze ve slévárně významného mecenáše a přítele Masarykovy rodiny Charlese R. Cranea, který podporoval vznik samostatného Československa a umožnil T.G.M. setkání s tehdejším americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem, což věci Československa velmi pomohlo.
Poslední rok prvního amerického pobytu prožil mladý Masaryk v sanatoriu v New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefranie. Depresemi a křehkým dušením zdravím trpěla i matka Jana Masaryka Charlotta Garrigue Masaryková.
Tíha jména Masaryk
V roce 1913 se vrátil Jan do Čech. Zatímco Tomáš Garrigue Masaryk usiloval o samostatné Československo, jeho syn paradoxně, možná i jako výraz snahy vyrovnat se s výraznou osobností otce (měl s ním ale podle vlastních slov i slov svědků dobrý vztah, i když komplikovaný), sloužil v první světové válce monarchii.
V letech 1915–1918 byl u osmého vozatajského praporu rakousko-uherské armády v Haliči, v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost.
Diplomat i pianista
V roce 1919 byl opět vyslán do Ameriky, ale již se zcela jiným určením. A to s tím, aby získal zkušenosti na poli diplomacie. Charakter podoby vlastní diplomacie nově vzniklý stát teprve utvářel. V době monarchie se Češi do diplomatický služeb prakticky nedostávali, takže chyběly zkušenosti.
Na svou lásku k hudbě – původně se Jan Masaryk chtěl stát pianistou – ale v Americe ani tentokrát nezapomněl. Znovu se objevuje v barech coby pianista.
Byl skvělý pianista. Zpívala jsem tehdy s jeho doprovodem všechny české a slovenské písně, na které jsme si jen vzpomněli.Jarmila Novotná, herečka a operní pěvkyně
V našem zvukovém záznamu vzpomíná operní pěvkyně Jarmila Novotná nejen na vztah Jana s otcem, ale také na Jana Masaryka za klavírem: „Byl skvělý pianista. Zpívala jsem tehdy s jeho doprovodem všechny české a slovenské písně, na které jsme si jen vzpomněli.“ V roce 1943 vyšla i jejich společná gramofonová deska národních písní, kterou vytvořili jako upomínku na Lidice.
Na povahu osobnosti Jana Masaryka vymykající se diplomatickým stereotypům, vzpomíná i Jan Kavlír, který ho často obsluhoval v lahůdkářství U Lipperta. Tam vyznavač dobrého jídla a pití často docházel. Jeho diplomatické kariéře se budeme věnovat v zítřejším díle našeho seriálu.
Poslechněte si projev Jana Masaryka z roku 1947.
