Na Ladislava Nižňanského Slováci nezapomněli

20. březen 2012
Dnešní pohled na Ostrý Grúň, který byl v roce 1945 vypálen

Ladislav Nižňanský byl nejspíš posledním Slovákem, který se reálně mohl zodpovídat ze zločinů druhé světové války. Minulý týden úřady oznámily, že koncem roku 2011 zemřel. Dlouhá léta žil v německém Mnichově a pro sousedy to byl obyčejný důchodce. Za války se však měl jako velitel protipartyzánské jednotky podílet na masakru civilistů. Jenže před německým soudem se to nepovedlo prokázat, a tak Nižňanský odešel z procesu jako nevinný.

Z kostela ve vesnici Ostrý Grúň se hrnou zástupy lidí. Mezi nimi je i Kateřina Maslenová. Čiperná osmdesátnice se do vesnice přivdala až po válce, neviděla tedy na vlastní oči, jak v lednu 1945 Ostrý Grúň vyvraždili a vypálili vojáci. Ladislava Nižňanského si však pamatuje odjinud.

„Pocházím z Veľké Lehoty, to je asi 20 kilometrů odtud. U nás byl Ladislav Nižňanský také. Bylo mi tehdy asi 12 nebo 13 let. Pamatuji si jen, že přišli k nám a o co si řekli, to jsme jim dali,“ vzpomíná.

Kateřinu Maslenovou přece jen trochu zrazuje paměť, a tak zpravodaje Radiožurnálu Vojtěcha Bergera odvedla k sousedovi. Ten si prý pamatuje všechno.

Nikdo nedokáže říct, jestli to byl Nižňanský

Ondrej Maslen oslavil nedávno stovku. Bylo mu tenkrát 33 let, když se ze spodního konce vesnice ozvala střelba. „Němci se pak rozešli do jednotlivých domů a všechny obyvatele nahnali na jedno místo. To byla ta jednotka Edelweiss,“ zavzpomínal.

Ondrej Maslen vzpomíná na události roku 1945

Pan Maslen stačil utéct do strmých kopců, a z nich pak viděl, jak vojáci vraždí. Na klíčovou otázku, jak a jestli vůbec se na masakru podílel Ladislav Nižňanský, nedokáže odpovědět ani on. „Nikdo nedokáže říct, jestli to byl Nižňanský. O něm se začalo mluvit až později,“ vysvětluje.

Co vlastně byla jednotka Edelweiss, jejíž části Ladislav Nižňanský velel? „Edelweiss byla protipartyzánská formace určená vysloveně na stíhání a likvidaci partyzánů, respektive povstalců. Byla složená z více rot. Byla tam také jedna slovenská rota, které velel Ladislav Nižňanský,“ popisuje vojenský historik František Cséfalvay.

Vojáci z jednotky Edelweiss v lednu 1945 vyplenili nejen obec Ostrý Grúň, ale i nedalekou vesnici Kľak. Někteří masakr přežili. Na usvědčení Ladislava Nižňanského to však nestačilo.

Za jednotku zodpovídá velitel

Ladislav Nižňanský dostal v nepřítomnosti v roce 1962 v Československu trest smrti. V roce 2006 zmírnily slovenské soudy trest na doživotí. Ani pak se slovenské justici nepodařilo dostat odsouzeného k výkonu trestu na Slovensko.

Nižňanský zemřel loni před Vánocemi, formálně jako nevinný člověk. Podle historika Františka Cséfalvaye byl na základě vojenské logiky naopak jednoznačně vinen.

Památník obětem masakru

„Kde stál a jak, není zásadní. Jeho jednotka tam působila. To znamená, že za ni zodpovídá velitel. To je nejdůležitější otázka a ne, zda držel, nebo nedržel pistoli. Ve válce zodpovídá velitel za svoji jednotku,“ zdůrazňuje.

Otazníků po sobě nechal Ladislav Nižňanský ještě mnohem víc. Nejdřív byl důstojníkem v armádě, přidal se ke Slovenskému národnímu povstání a prohlásili ho za zběha. Vzápětí opět změnil stranu a dal se k protipartyzánské jednotce, v níž se měl podílet na zmíněných masakrech.

Po válce emigroval a podle spekulací mohl sloužit i několika tajným službám najednou. Někteří historikové soudí, že odpovědi na otázky kolem Nižňanského se ukrývají ve zpravodajských archívech ve Washingtonu, Moskvě nebo Londýně.


Zvětšit mapu polohy obce Ostrý Grúň