Na Křemílka a Vochomůrku jsem nežárlila. Byli jako mí sourozenci, vzpomíná dcera výtvarníka Zdeňka Smetany
Animátor a výtvarník Zdeněk Smetana byl autorem řady známých postav z televizních večerníčků, například Křemílka a Vochomůrky, Rákosníčka, Malé čarodějnice nebo psíků Štaflíka a Špagetky. Jak na svého tatínka, jehož sté výročí narození připomene od 1. října výstava v Holešovické tržnici, vzpomíná jeho dcera Petra Kotrlíková? „Hvězdné manýry tatínek neměl. Hodně se mi věnoval, a když se maminka vrátila do práce, převzal péči o mě naplno.“
Začněme základní otázkou, kdo je kdo v Pohádkách z mechu a kapradí?
Tak to vím úplně přesně. Křemílek je ten vyšší, hubený. A Vochomůrka je malý a tlustý. Křemílek je chytrák, co všechno vede a všemu rozumí. A Vochomůrka je trošku přihlouplý, který za ním jenom chodí a následuje ho, nicméně pak vždycky problém vyřeší a Křemílek na to překvapeně kouká.
Čtěte také
Obě postavičky namluvila báječně Jiřina Bohdalová. Byla to první žena, se kterou tatínek spolupracoval. Do té doby tvořil animované filmy s herci.
Ke stému výročí narození vašeho tatínka začne 1. října výstava v Holešovické tržnici v Praze. Mluví do příprav dcera pana Smetany?
Neřekla bych, že mluvím, ale rozhodně musím spolupracovat, protože celé tatínkovo dílo mám u sebe doma v krabicích pod postelí nebo ve skříni. Konečně v tom mám už pořádek. Po smrti tatínka jsem na tom nejméně dva roky pracovala, aby se to všechno utřídilo a člověk se v tom vyznal.
Teď u příležitosti výstavy jsme s panem kurátorem věci prošli a vybrali, co se použije. Kromě rozsáhlé tvorby jsem jim zapůjčila i obrazy a rozsáhlý archiv knih, které tatínek ilustroval, a také loutky, které tatínek vyrobil pro moji sestru.
Jsou vyřezané z lipového dřeva, tatínek jim namaloval obličeje a ušil šaty. Jestli s nimi ale mé sestře divadlo hrál, nevím, já jsem o deset let mladší, takže si to nemohu pamatovat, nicméně já jsem si s nimi moc hrát nesměla, abych je nezničila. Mohla jsem se na ně jenom dívat, takže dodnes k nim mám velmi zvláštní uctivý vztah.
Čtěte také
Váš tatínek v mnoha rozhovorech říkal, že ty postavy jsou jeho nemanželské děti. Žárlily jste na ně někdy se sestrou?
To se takto nedá říct. Nevnímaly jsme je jako konkurenty, spíš jako kamarády. Většinou jsme to viděly až jako večerníček v televizi, jinak to byla prostě práce, kterou tatínek tvořil na Barrandově v Krátkém filmu. Potom, když jsem začala chodit do školy a bylo mi asi 10 let, tak maminka nastoupila do práce, byla mzdová účetní, a péči o mně převzal tatínek. Zřídil si doma ateliér a opravdu hodně se mi věnoval.
Někde jsem četl, že tatínek se s autory pohádek moc nestýkal, chtěl si zachovat odstup, aby mu do toho příliš nemluvili.
Co se týče Pohádek z mechu a kapradí, tak s panem Čtvrtkem se neznali. Potkali se až při nějakém předávání cen. S panem Kynclem, který napsal Rákosníčka, se znal. A pana Preislera, který stvořil Malou čarodějnici, dokonce navštěvoval ve Stuttgartu, kde bydlel, protože jeho předci byli odsunutí sudetští Němci.
Je pravda, že Jiřinu Bohdalovou doporučila tatínkovi vaše maminka?
Čtěte také
Říká se to. Muselo to být někdy v roce 1966, kdy se na Pohádkách z mechu a kapradí začalo pracovat. Docela to zapadá do obrazu naší rodiny, kde tatínek tvořil a maminka řídila všechno okolo. Ráda mu do věcí mluvila, ale poslední slovo měl samozřejmě tatínek. A Jiřinu Bohdalovou jsme všichni měli rádi jako herečku, takže asi ano, asi to tak bylo.
Šarmantní gentleman Zdeněk Smetana
Když mluvíte o tatínkovi a mamince, oni spolu prožili sedmdesát let...
Ano. Seznámili se v tanečních. Maminka vyprávěla, že když byla dámská volenka, že tam vždycky jeden chudáček zůstal. Bylo jí ho líto, tak ho zachránila a došla si pro něj. Tančit ale uměl.
Můj tatínek oplýval velkým šarmem. I v pokročilého věku ho ještě spousta žen milovala. Byl velmi galantní, příjemný, vychovaný. V soukromí to ale někdy bývalo malinko horší. S maminkou se i přeli, ale taky tam byla obrovská soudržnost a láska.
Který animovaný film byl pro Zdeňka Smetanu pracovně nejtěžší? A jak prožil jako devatenáctiletý dramatický rok 1945? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Pavel s Babišem se na složení delegace na summit NATO neshodli. Premiér chce stále jet bez prezidenta
-
Čerpání výdajů na čistou obranu? Výrazně pod dvě procenta HDP, plyne z interního dokumentu ministerstva
-
Přijmeme nezbytná opatření stejně jako v roce 2022, zní z Komise k obnovení zemědělských dotací Agrofertu
-
Chytrý telefon, videohovory, audiodetektivky a bydlení doma, život ve 101 letech přibližuje paní Hana


