Na kajak nikdy není pozdě, říkají manželé Štěpánka a Luboš Hilgertovi

„Začít se sportem nikdy není pozdě, jde o to, co od toho člověk očekává. Netroufám si tvrdit, že nemá na to dosáhnout světových met, ale pokud to chce člověk dělat pro radost a být mezi kamarády, tak může začít klidně ve dvaceti,“ říká Luboš Hilgert.

Jaké trenér bude zanedlouho svou ženou uveden do Síně slávy, přiznává ale, že se nikdy za profesionálního trenéra nepovažoval – vzešlo to spíše ze situace, než že by šlo o životní zaměstnání. „Nyní do loděnice tolik nezavítávám, víc mi vyhovuje, že zodpovědnost mám jenom za sebe, ne za svěřence,“ říká s tím, že největší potíže mu dělalo, když za jeho chybu doplácel někdo jiný.

Voltiž není cirkus, zdůrazňuje uznávaná trenérka Petra Cinerová. Její svěřenci se učí akrobacii na koňském hřbetu

• Upravit
• Smazat

Můžete mít rádi koně. Můžete mít rádi gymnastiku. A nebo to můžete spojit a zamilovat si voltiž – totiž gymnastiku na neosedlaném koni. „Měla jsem štěstí na hodně dobré koně,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou uznávaná trenérka voltiže a také žena, která vychovala jihomoravského koně roku.

Zato Štěpánka Hilgertová stále zůstává v kontaktu se sportovním prostředím – pohyb na vodě ji dělá radost a ráda se potkává s přáteli. „Tu a tam na loděnici ještě zavítám, doufám, že s oteplením to bude častěji,“ usmívá se.

A jak se po celý život museli oba manželé učit jak ve sportovní, tak v partnerské kariéře? „U nás se to hodně spojovalo. Platí to ale pro všechny vztahy, jde o porozumění, toleranci a vcítění se do toho druhého,“ říká Luboš.

A Štěpánka vzpomíná třeba na období přerodu Luboše závodníka v Luboše trenéra. „Při zpětném ohlédnutí si uvědomuji, jak moc si vážím toho, že Luboš místo toho, aby se věnoval profesi, kterou vystudoval, tak se rozhodl zcela a naplno věnovat mně – mému sportování a mým výsledkům,“ zdůrazňuje.