Na jak velké stravné máme nárok při služebních cestách
Na každou služební cestu by měli zaměstnanci kterékoliv firmy i státní správy dostat příspěvek na stravu, takzvané diety, to asi každý ví. Ovšem na jakou částku má nárok a za jakých podmínek, to není tak úplně jasné. Svědčí o tom i to, že jste se na to vyptali a tím jste si vlastně řekli o to, abychom se tomu věnovali víc na Radiožurnálu, což jsme udělali právě dnes.
Na stravné má zaměstnanec nárok v případě, že tuzemská služební cesta přesáhne pět hodin a pokud zaměstnavatel nezajistí bezplatné stravování. Výše stravného stanoví na každý rok vyhláška. Pro tuzemské cesty ji stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí a letos se může pohybovat od padesáti sedmi korun až do sto šedesáti tří korun na den, to podle toho, kolik hodin služební cesta trvá. Její začátek a konec vždy stanoví zaměstnavatel.
Stravné pro zahraniční cesty určuje vyhláška ministerstva financí. Například pro Německo je to čtyřicet eur na den, pro Spojené státy padesát dolarů a pro cestu k našich východním sousedům je to čtyři sta sedmdesát slovenských korun na den. Budete-li v cizině kratší dobu než hodinu, na stravné v cizí měně nemáte nárok. Pokud při služební cestě pojedete přes více států, dostanete na den stravné ve výši platné pro zemi, ve které strávíte během jednoho kalendářního dne nejvíce hodin. Hodiny se nezaokrouhlují. Při několikadenní zahraniční cestě se posuzuje každý kalendářní den zvlášť. Při tuzemské služební cestě dostanete zálohu jen v případě, že o ni požádáte. Při zahraniční je ale zaměstnavatel povinen poskytnout zálohu vždy.
Pro stravné je ve vyhlášce ministerstva financí přesně stanovena určitá měna pro jednotlivé státy. Můžete se ale dohodnout na jiné měně, pokud je k ní v kurzovním lístku ČNB vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Používá se kurz platný v den určení výše zálohy. Stejný kurz ze stejného dne se použije i při vyúčtování zálohy, pokud nepřinese pracovník doložený kurz, kterým měnil peníze v zahraničí.
Teď už máme na telefonu Marii Salačovou z ministerstva financí, která se právě těmito věcmi zabývá. Může zaměstnavatel vyplácet stravné menší, než jak ho stanovuje vyhláška ať už ministerstva financí nebo práce a sociální věcí?
Marie Salačová: Nemůže, protože stravné je nárokové, může vyplácet stravné vyšší než je stanovená sazba, ale to potom do daňových nákladů zahrne podnik jenom to, co stanoví předpis a nebo vyhláška ministerstva financí pro zahraničí a to, co překročí sazbu, by musel dávat ze zisku po zdanění a pak by se to stalo i pro zaměstnance zdanitelným příjmem.
Vy jste tady narazila už na daně, jak to vůbec je právě u diet s těmi daněmi?
Marie Salačová: Diety neexistují od roku 1992, nahradilo je stravné. Stravné a všechny ostatní náhrady cestovních výdajů, které zná zákon sto devatenáct ve své výši buď v sazbách nebo v prokázané výši, v pracovně právních vztazích, to znamená pro zaměstnance, nejsou předmětem daně. Pozor jenom pro zaměstnance v pracovně právních vztazích, protože náhrady cestovních výdajů lze dohodnout i v jiných právních vztazích, tedy mimo pracovně právní vztahy, například v občansko právních vztazích, autorsko právních a podobně, ale tady jsou potom zdanitelným příjmem.
Na stravné má nárok zaměstnanec. Jak je to podnikatelů nebo jiných osob, které si vydělávají jinak než v zaměstnaneckém poměru?
Marie Salačová: Pokud se týká podnikatelů, tak je to zase trochu odlišné. Zákon, jehož autorem je ministerstvo práce a sociálních věcí a nemá podle platného kompetenčního zákona k jiným osobám právní pravomoci, takže upravuje jenom pro zaměstnance, což potvrzuje i přímý personální rozsah tohoto zákona a protože samozřejmě to nepokrývá reálnou situaci, takže podnikatelé a další osoby, jako jsou společníci společností s ručením omezením, jednatelé a členové kolektivních statutárních orgánů a všechny další osoby v mimopracovně právních vztazích mají zvláštní úpravu.
Pokud se týká těchto osob, konkrétně podnikatelů, tak na ty se vztahuje zákon o cestovních náhradách prostřednictvím zákona o daních z příjmů, jak rozhodlo ministerstvo financí, takže oni si poskytují náhrady cestovních výdajů do daňových základů na základě zákona.
Pokud se týká společníků, jednatelů a členů kolektivních statutárních orgánů, tam jejich příjmy jsou vyjmenované zase v daňovém zákoně, ale v paragrafu šest, protože poplatník s příjmy ze závislé činnosti je označen v daňovém zákoně jako zaměstnanec, tak pokud budou mít příjem ze závislé činnosti, bude se na ně vztahovat režim zaměstnanců a pokud se týká zbývajících osob v mimopracovně právních vztazích, tak ty si dohadují poskytování cestovních náhrad v rámci takzvané smluvní volnosti, to znamená prakticky na základě konkrétní smlouvy, uzavřené podle zvláštního předpisu.
Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprocházejí korekturou.
