Na environmentální žal nemám čas! S Veronikou Šrek Bromovou a Marianou Serranovou o vodě v umění

12. září 2019

Odraz klimatické krize se ve výtvarném umění objevuje už od 80. let. Téma vody je klíčové a jeho vizuální zpracování může mít podobu od videoartu až po performance.

Umělci, kteří se ve své práci zaměřují na aktuální společenská témata, se vodě nemohou vyhnout, protože voda a přístup k ní má zásadní ekonomický, politický a kulturní význam. Současně se voda jako element života pojí s výraznou symbolikou. Voda propojuje, ničí i pomáhá.

Hostem ArtCafé během rozhlasového Týdne vody byla Veronika Šrek Bromová, intermediální umělkyně, která si toto téma začala pro sebe ohledávat už v 90. letech.

Denisa Langrová, Ruta Putramentaite, Tomáš Uhnák, Cry me a river: Primitivní akumulace vody v době apokalyptického zoufalství, happening v rámci programu Akvapark, MAK 2019

Po návratu z cesty vyprahlou krajinou v Provance na příklad vytvořila intimní performance Na suchu. Letos na akci Kateřiny Videnové, na festivalu Akvapark v Holešovicích, realizovala společně s Jakubem Tomášem Vorlem performance pod názvem K prapramenům vody. Mladší performer se industriálně poškozenou krajinou zabývá dlouhodobě. V jednom ze svých projektů dokonce performoval v jeskyních Moravského Krasu.

Voda se stává předmětem tvorby, nejen její kulisou

Umělci zpracovávají téma vody různě. Nezávislá kurátorka a teoretička Mariana Serranová v ArtCafé zmínila, že voda se dostává do fokusu umělců výrazněji kolem milénia, ovšem ekologická témata v umění jsou tak stará jako ekologie sama. 

Výraznými osobnostmi v našem výtvarném umění, kteří se tématem vody zabývaly nebo zabývají, jsou Michal Kindernay, Miloš Šejn a Miloš Vojtěchovský. Marina Serranová jako kurátorka spolupracovala se švédskou video artistkou Ursulou Biemann, která zpracovává téma vody v konkrétních prostorech.

Příroda od nás potřebuje daleko víc pozornosti

Veronika Šrek Bromová už devět let žije na statku Chaos ve východních Čechách, kde také provozuje galerii Kabinet Chaos.

Čtěte také

Ta je ze své podstaty zaměřena humanisticky a voda se zde často objevuje. Šrek Bromová hledá svou cestu ke zpracování tématu vody v rituálu. Nejen vodě, ale obecně pak živlům věnovala své videoinstalace Bill Viola.

„V jedné ze svých instalací na Bienále v Benátkách v roce 1999 lidé procházeli stěnou vody, což evokovalo silně symbolické téma zrození a zase odcházení pryč z tohoto světa,“ popisuje Šrek Bromová.

Environmentální žal nebo nedostatek environmentální solidarity?

Environmentální témata jsou dost tíživá. Někteří umělci mohou sice pociťovat velký žal, přesto jejich práce zůstávají povrchní. Posthumanistka Serannová se domnívá, že žal nepřinese nic konstruktivního a podotýká, že žal je navíc jen pasivní popis situace.

Kloní se také k uvědomělému chování a sama plánuje zasadit letos čtyři stromy. „Snažím se být pozitivní, důležité je začít u sebe – komunikovat problémy uměním, ale i omezením vlastního komfortu.“ Způsob, jak nepropadnout environmentální depresi, je pro Šrek Bromovou rituál a každodenní péče o půdu a statek, práce s veřejností, podpora umění a přinášení nových impulzů.

Poslechněte si celé ArtCafé s hudebním výběrem Michala Pařízka, který se také nechal inspirovat vodou.

Spustit audio

Související