Na co myslíme při jídle? Pohnutky mužů a žen mohou být odlišné, říká Pavel Maurer
Onehdy jsem někde četl o třech nejpoužívanějších slovech, co s oblibou říkají ženy: Nikdy. Všechno. Vždycky. Tedy v rozvinutější formě to znamená: “Nikdy mě nikam nepozveš! Všechno děláš špatně! Vždycky chceš něco jiného než já!”
To ale fakt není vůbec žádná pravda! My muži přece velmi často a velmi rádi ženy někam zveme. Třeba do restaurace, do vinárny nebo do cukrárny. Je sice dost pravděpodobné, že pohnutky nás mužů mohou být někdy malinko odlišené od toho, co si v takovém případě představují ženy.
Muži, když jdou třeba večer do restaurace, tak se hlavně chtějí dobře a pořádně najíst, případně ochutnat nějaké nové zajímavé pití. Zatímco ženy v takové chvíli většinou nejdříve řeší, co budou mít na sobě, jestli jim nenačichnou vlasy nějakým závanem z kuchyně, jestli nebude jídlo příliš složité, kořeněné nebo cítit česnekem a cibulí.
Ženy myslí prozřetelně i na to, že až je bude chtít po večeři muž políbit, tak aby měly vonný dech. Muž naopak ocení v jídle hodně česneku, pepře a ostatní jej už tolik nezajímá. Takže všechno dělá, byť nevědomky, ale přece jen trochu špatně…tedy z pohledu jeho partnerky.
No, a pak přichází další zádrhel při objednávce jídla: “Vždycky chceš něco jiného než já!”, říkají některé naše drahé polovičky. Jenže všimněte si, že žena si objedná něco jiného než její partner, ale ve chvíli, kdy obsluha položí jídlo na stůl, zašilhá do mužova talíře, který chtěl něco jiného než ona a požádá jej, jestli by si mohli pokrmy vyměnit, nebo alespoň si je navzájem prochutnat. Ach ty ženy!
O čem vlastně při jídle přemýšlejí? O nás, o tom kusu masa na talíři, nebo o špatně osmažené šalotce? To bych také moc rád věděl, ale nevím. Jediné co vím je, že chodit s ženami do restaurace je příjemná a okouzlující zábava, i když od večeře často čekáme každý něco docela jiného.