Na březovou kůru už nepíšou. Mladí skauti spíš hledají kešky, přibližuje starosta Junáka
Šéfovat skautskému oddílu je především interakce s partou kamarádů. A o to, aby měl ty nejlepší podmínky, se stará třeba starosta Junáka českého skautu Josef Výprachtický, který se zajel podívat na tábor 5. oddílu vodních skautů ve Žďáru nad Sázavou u rybníka Velké Kladiny. A Radiožurnál jel s ním.
Do skautu vstoupil v roce 1990, když mu bylo 24 let. „Pro mě to byl zajímavý svět, do té doby zakázaný, chtěli jsme dělat něco zajímavého s dětmi,“ vzpomíná.
O skautu tehdy nic nevěděl, četl ale knihy Jaroslava Foglara, kterými se nechal inspirovat, především Kronikou ztracené stopy. Právě podle ní tvořil programy pro svůj oddíl.
Skauting se ale mění s tím, jak se vyvíjí společnost. Na současném skautském táboře můžou děti použít i mobilní telefony, ale pouze kvůli bezpečnosti, u sebe ho nemají. „Máme to zakázané,“ potvrzuje jeden z malých skautů.
Geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky, při které se hledají ukryté schránky pomocí zeměpisných souřadnic. Skrytá schránka, neboli poklad, se nazývá keška.
Skauti dnes mohou využívat moderní technologie, oblíbené a mezi skauty velmi populární je například hledání kešek. „Doby, kdy se psalo na březovou kůru, jsou dávno za námi,“ přiznává Výprachtický.
Skautský program je v dnešní době ale postavený především na rozvoji člověka – každý rover si ho připravuje sám. Významnou roli hrají komunitní záležitosti, když je potřeba, pomáhají, třeba při povodních. „Jezdí se hodně do zahraničí, dělají se výpravy,“ přibližuje.
Dříve byli nejmladšími skauty vlčata a světlušky, dnes ale přibyla kategorie benjamínci – rodiče, kteří skautovali v 90. letech, přivedli své děti. „Zjistili jsme, že skupinek je více a více, snažíme se pro ně vymýšlet nové věci,“ popisuje.
A co je to rodinný skauting? Když ti, kteří skoutovali za mlada, mají rodiny, a chtějí se zase vidět. „Jezdí společně na tábory,“ uzavírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
