Na andaluském pobřeží straší města duchů
Každý pátý práceschopný bez práce - to není strašení krizí, ale reálná předpověď, ke které je Španělsko každým dnem blíž. Pro politiky je teď ekonomická recese hlavní téma. Tamní hospodářství přitom stáhlo do červených čísel odvětví, které deset let přispívalo k záviděníhodnému ekonomickému růstu. Bublina stavebního sektoru splaskla. Proč dnes stojí na jižním pobřeží Španělska neobydlená města duchů? A jak optimističtí jsou majitelé stavebních a developerských firem?
Letošní jaro na jižním pobřeží Španělska není příliš příznivé. Jakoby ovšem vítr a oblaka na nebi symbolizovaly náladu, která panuje tady, ve městě Roquetas de Mar. Ještě před deseti lety tu byli hlavně zemědělci, mezitím ale vyrostly v letovisku u středozemního moře stovky nebo spíš tisíce bytů, především letních. Řada jich je ale prázdných a na balkonech těch ostatních visí cedulky prodám nebo pronajmu. Neprodává se ani jeden.
S otázkou na krizi jsem uspěl až v kanceláři v přízemí nového domu postaveného firmou Proindal. Firemní slogan "stavíme sny" na výloze překrývá nápis "výhodná nabídka". "Ceny, poptávka, zaměstnanost, investice, úvěry - všechno spadlo. A je to stejné i na dalších místech pobřeží. Ceny šly dolů o třetinu, stejně tak i poptávka," říká prodejce Gabriel Ruíz. Jeho zaměstnavatel prodává hlavně letní byty.
Svůj vysněný odpočinek na jižním pobřeží Španělska často uskutečnili důchodci z Británie nebo Německa. Ale nejen oni. "Bylo to v celém Španělsku. Každý chtěl vlastní byt, druhý byt, třetí. Před deseti lety polovina tohohle města nestála. Už loňský rok byl ale špatný," upřesnil Gabriel Ruíz.
Právě jihošpanělský region Andalusie postihla krize stavebního sektoru skoro nejvíc. 22 % pracujících tam v loňském roce ztratilo práci. Javier Banderas je generální ředitel developerské společnosti Galia ze Sevilly. Už před třemi lety čekal pokles ve stavebnictví, stavělo se moc. Ale takový propad ho překvapil.
"Byly roky, kdy se ve Španělsku stavělo víc bytů, než v Německu, Francii a Británii dohromady. Byty si kupovali Španělé, cizinci i investoři, kteří na investicích do realit vydělávali víc než na čemkoli jiném," vysvětlil Javier Banderas.
Bublinu zdaleka nenafukoval jen zájem o letní byty na pobřeží. Stavělo se víc a víc, často bez ohledu na poptávku. Jenže v roce 2008 finanční pramen vyschnul. Španělské finanční domy sice podléhají po krizi z 90. let přísnějšímu dozoru než jinde v Evropě, nicméně kvůli krizi přestalo na tak velký růst půjčovat zahraničí.
O stavební projekty další andaluské skupiny Rusvel ztratili zájem čtyři z pěti soukromých klientů. Zůstala jen pětina. Podle šéfa představenstva Luise Gozálese by teď španělská vláda mohla pomoci třeba tím, že bude firmám platit za veřejné zakázky včas a mohla by o něco snížit daně. To už madridská vláda plánuje. Zcela zásadní je ale psychologický faktor.
"Především by stát měl své občany uklidnit. I lidé, kteří mají peníze, je teď nebudou chtít utrácet, když neuvidí, že budoucnost je více či méně jistá," řekl Luis Gonzáles.
Lidé tak s koupí bytu čekají, jestli to nepůjde za pár měsíců levněji. A banky jsou při poskytování hypoték teď přeopatrné. Luis Gonzáles přesto zatím nevidí světlo na konci tunelu - 9-12 měsíců to podle něj zůstane stejné. Něco pozitivního na krizi přece jen je. Je to poučení do budoucnosti i pro ostatní, držet se základních pravidel.
"Je třeba rozmazlovat klienta. Musíte ho najít, prodat mu a být s ním neustále. A nezapomínat, že hlavní je svůj výrobek prodat. Musíte také s lupou neustále zkoumat náklady. Protože ve fázi růstu se na náklady nehledělo. Musíte vždy přizpůsobovat svůj plán. A také je třeba své projekty rozumně financovat. Když banky půjčují dopředu, je třeba si uvědomit, že to není napořád," přemítá Luis Gonzáles.
Optimistou je Javier Banderas: "Musíš vždycky myslet na to, že budoucnost bude lepší."
