Mysleli jsme, že my jsme generace, která válku nezažije, říká polská básnířka Zofia Baldyga

3. květen 2022

Zofia Baldyga je polská překladatelka a básnířka, žije v Praze, ale pochází z Varšavy. Dnes pomáhá lidem, kteří přijíždí do Prahy z války na Ukrajině. „Jsem dojatá tím, jaká byla na začátku vlna solidarity. Myslím, že Poláci ani Češi nejsou nijak zvlášť otevření cizincům, spíše se bojí toho jiného. Ale ta solidarita byla opravdu krásná,“ říká. Obává se ale, že válka se stane normální a lidé si na příchod uprchlíků zvyknou.

„Ukrajinská komunita ve Varšavě byla obrovská už před válkou, většina lidí osobně zná někoho z Ukrajiny. Potom už to není ten druhý, ten jiný, ale váš soused. To hraje roli. A myslím, že jde i o kulturní a hodně zakořeněnou rusofobii, o společného nepřítele,“ myslí si Zofia Baldyga.

Polsko bývá vnímáno jako rozdělená společnost na liberály a konzervativce, teď ale jako by rozdělení zmizelo.

Čtěte také

„Obávám se, že se to rozdělení může v dohledné době zase vrátit. Zkušenost blízkosti války dokáže společnost sjednotit. Pro střední a mladou generaci je válka něco, co jsme si nikdy nepředstavovali,“ říká Baldyga.

„Myslím, že všichni jsme byli vychováni v tom duchu, že budeme ta generace, která už válku nezažije. Máme v kolektivní paměti vyprávění starších příbuzných o druhé světové válce, která měla být ta poslední v Evropě. A když to přišlo, tak se zhroutily představy o evropském bezpečí.“

„Na druhou stranu je tu nebezpečí, že společnost a lidé se dokážou, když ta situace bude trvat dlouho, normalizovat. Zvyknou si na tu válku, na to, že přijíždí uprchlíci,“ obává se Baldyga.

Baldyga poslední měsíce pomáhá uprchlíkům v Praze, čtyři roky žila na Kavkaze a v arménském Jerevanu, v Nizozemsku pracovala s dětmi žadatelů o azyl.

Proč zatím není schopná psát básně o válce? Poslechněte si celý rozhovor, ptá se Petr Vizina.

autoři: Petr Vizina , kac
Spustit audio

Související