Může domácí vyučování nahradit školní?
Jako blesk zasáhla českou veřejnou před měsícem zpráva, že v jednom Kuřimském domě byl vlastní matkou týrán teprve osmiletý Ondřej. Třicetiletá matka zavírala svého syna do komory pod schody bez oken o rozměrech dva metry čtvereční i na celé dny. Ruce mu svazovala lepicí páskou. Chlapec ležel nahý na kartónu nebo holém betonu. Jídlo a pití dostával v malém množství a nepravidelně. A přicházely další podrobnosti tohoto případu, které byly stejně neradostné až hrůzné. Nastolila se tak řada otázek, z nichž mnohé budou nebo by alespoň měly změnit také legislativu či práci mnoha kontrolních úseků.
Jedním z důležitých bodů celého případu Mauerových byl fakt, že se matka rozhodla učit děti doma. Ondřeje kvůli poruše sluchu. Sama studovala sociální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V dalších faktech tohoto příběhu bychom mohli pokračovat. Ale my se dnes zastavíme právě zde.
Jak je možné, že se o děti nikdo z příbuzných, okolí, školy, lékařů, sociálního úřadu více nezajímal? Jak je možné, že si nikdo nevšimnul jakýchkoliv znaků fyzického týrání? Je vhodné povolovat domácí výuku, neexistují-li dostatečné mechanismy kontroly dětí? Dá se vůbec zabránit podobným případům?
Budu se ptát mých dnešních hostů. Pozvání přijala pedagožka Lenka Schwarzová a redaktor Petr Plaňanský, kterého bych asi spíše měla představit jako rodiče, který se rozhodl pro domácí výuku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
