Musíme se vrátit ke skutečnému obsahu. Nejen v dokumentární fotografii, říká Alžběta Jungrová

Jako reportážní fotografka cestovala po rozvojových zemích – a pak najednou po deseti letech skončila. „Bylo to fyzicky i psychicky vyčerpávající. A částečně jsem také chtěla začít vytvářet něco sama,“ vysvětluje fotografka Alžběta Jungrová v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Během svých reportážních cest po světě viděla mnoho utrpení a bídy. A tak dnes hledá jejich protipól – například v souboru fotografií, které zobrazují lidské štěstí. „Zároveň oceňuju, že mám neomezený čas, abych pracovala na tématu. Užívám si, že fotím doma, že rozumím zdejší mentalitě. Přitom čím víc se do ní člověk dostane, tím může udělat kvalitnější věc.“

Přežít, nafotit, odjet. Tak pracuje reportážní fotografka Alžběta Jungrová

Alžběta Jungrová nefotí jen dramatické situace, ale i šťastné momenty

Reportážní fotografka Alžběta Jungrová, pravnučka Ferdinanda Peroutky, při své práci už mnohokrát riskovala život a připletla se i k pěkně nebezpečným situacím. O místech, která navštívila, dokáže velmi působivě vyprávět. Byla hostem v pořadu S vámi v Praze.

Návrat k obsahu

Je to jen pár měsíců, co Alžběta Jungrová a dalších šest českých fotografů založilo nový fotografický spolek s názvem 400 ASA. „Jsme malý rybník a každý si hlídá své teritorium. To, že jsme byli schopni dát dohromady sedm lidí, kteří chtějí něco společně vytvářet, je malý zázrak,“ komentuje to.

A co nyní společně chystají? Jejich cílem je například vznik archivu a také vybudování nové smíchovské galerie. Ta by měla ukazovat mladé talentované dokumentaristy. „Dokument v rámci všech současných sítí upadá. Každý den padají miliony fotek, v nekoordinovatelném sledu. Chceme prosazovat čistý dokument a kvalitní fotografie.“

Zároveň dodává: „Doufám, že se nám povede dokumentární fotografii zachránit. Je to pro mě návrat k obsahu. A ten by se měl vrátit nejen ve fotografii.“

Osobitost se na internetu ztrácí

Trendem fotografií na sociálních sítí v posledních letech je formát „selfie“, kdy člověk fotí sám sebe. Alžběta Jungrová svůj postoj k tomuto typu fotek neskrývá: „Na škole nám říkali: ‚Pokud nejste striptérka nebo neděláte něco zajímavého, nefoťte se, nikoho to nezajímá‘,“ usmívá se.

Žijeme v období dekadence. Touha zaujmout je tak velká, že děláme úplné nesmysly.
Alžběta Jungrová

Rozumí ale tomu, že jde vlastně o formu sebepropagace: „Chápu, že je to selfpromo. Přijde mi ale děsivé, jak se používají filtry a retuše, a pak všechny obličeje vypadají stejně. Chtěla bych říct hlavně holkám: ‚Nedělejte to! Co je na vás krásné, je vaše osobitost!‘“

autoři: Lucie Výborná , als

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.