Muchow a Volenec: Obnovení Colorfactory dlužíme lidem, kteří s tou hudbou mají spojené vzpomínky

Film Šeptej měl podtitul Na křídlech adrenalinu, lásky a fantazie. Jsou tohle pro vás 90. léta?

Jan P. Muchow: Já myslím, že ten podtitul minimálně pro ten film byl velice přesný, a myslím, že částečně i pro popis té doby. Byla to bezstarostná doba. Ještě přetrvával pocit po revoluci, že je všechno možné, všechno se otevírá.

Čtěte také

Dobrou hudbou špatný film nezachráníte. Někdy hraje ticho mnohem víc než hudba, říká skladatel Muchow

Méně se, myslím, přemýšlelo a více si člověk spontánně užíval pocit té svobody, že si může cestovat, číst, co chce, dívat se na filmy, jaké chce, zkoušet věci, jaké chce. Všichni si fandili a byli přátelští. Bylo to fajn.

Davide, co vy?

David Volenec: Ač bezstarostná doba, ale zasáhla nás i ta divoká doba. A to v našem divokém věku. Byl jsem ještě pubertální. Takže nám se spojily dvě divoké doby dohromady. Nejenom my jako lidi jsme sami sebe poznávali, ale i společnost se objevovala a snažila se někam zařadit.

Bylo i natáčení plné adrenalinu, o kterém jsme mluvili?

Muchow: Bylo. I proto, že to byl filmový debut většiny štábu a nebyl to vysokorozpočtový film. I kvůli finančním limitům bylo nutné se uzpůsobovat – pomalu každý natáčecí den.

Čtěte také

Rekvizity z druhé ruky, refill láhve... Točit film zeleně je naše služba společnosti, vysvětluje Ondříček

Ale někdy to tak bývá, že to omezení vám dává jistou dávku kreativity, protože si musíte pomoct nápadem. Nebylo to snadné. Dlouhé natáčecí dny s přesčasy, bylo tam hodně takzvaných noček. Když natáčíte pátou noc, tak je to pak náročnější.

Vy jste, Jene, hercem, zároveň také autorem hudby. Vím, že už to je třicet let, ale první nabídka byla na hudbu, nebo na herce?

Muchow: Na herce, mám pocit. S Honzou Čechtickým jsme byli velicí kamarádi, chodívávali jsme do kavárny Slavie a David Ondříček nás tam vídal. Bývali jsme si hodně fyzicky podobní a on si myslel, že jsme bratři. Ve scénáři jsou dva bratři a on si říkal: Tihle dva bráchové by se mi tam hodili. Bylo mu divné, že jsme oba Honza. (směje se) Až když nás poznal víc, zjistil, že jsme hudebníci.

Kdy jste mu tam vpašoval tu hudbu?

Muchow: S Honzou jsme se vraceli z natáčení desky na natáčení filmové a pustili jsme mu z kazety průběžné stavy našich nahrávek. Davidovi se to hrozně zalíbilo a požádal nás, jestli by tam naše písničky mohl použít.

Jak jste reagoval, Davide?

Volenec: Byli jsme strašně rádi. Cítili jsme od začátku, že ten hudební projekt, který vytváříme, je něco speciálního. I zkoušky probíhaly doma v obývacím pokoji, ale na ty zkoušky chodili naši kamarádi, myslím, že i David Ondříček. Přišel tam náš budoucí zvukař Honza Petrusek, který vytvořil k té desce zvuk.

Věděli jsme, že je to něco speciálního. Ale že to nakonec bylo použito ve filmu, tomu dodalo samozřejmě větší publikum a dostalo se to mezi lidi. Jsme za to Davidovi vděční.

Příběh této skupiny měl americký začátek, české pokračování, rychlý konec. Proč se Colorfactory nezdržely na české scéně delší dobu?

Muchow: Byla to kapela stvořená z kamarádů, kteří zároveň hráli v dalších kapelách. Bylo to vytvořené pro jednu desku. Na základě diváckého ohlasu a že o to byl zájem a bavilo nás spolu hrát, tak vznikla ještě další deska a pokračovalo se chvíli.

Ale aktivity v dalších v dalších kapelách působily logicky odstředivě. A kvůli tomu to už nepokračovalo. Byl to jen časový konflikt.

Kapelu jste obnovili. Jaká byla první zkouška?

Muchow: Pro mě bylo fascinující, že se de facto navázalo. Necítili jsme časovou mezeru. Nevím, jestli je to hudbou, myslím, že i tím kamarádstvím. Bylo to hrozně milé, šlo to velice jednoduše a jako by samo.

Bude nějaké turné?

Volenec: Původně byl nápad udělat jen jeden vzpomínkový koncert na podporu Šeptej. Ale když už jsme se sešli, jak říkal Honza, bylo to milé. Ty dny, kdy jsme zkoušeli, se staly mými oblíbenými. Strašně rádi jsme spolu.

Muchow: I to rezonuje, přichází zájem.

Volenec: Máme s tou hudbou samozřejmě spojené vlastní vzpomínky. Ale zjistili jsme, že je strašně moc lidí, kteří s tím také mají spojené svoje vzpomínky z mládí. A že jim něco trošku dlužíme. A protože ne všichni uslyší páteční koncert ve Varech, tak se asi dostanou na jiný koncert.

Jak oba hudebníci vzpomínají na natáčení desky v Rudolfinu? A jak prožívali popularitu po uvedení filmu Šeptej? Poslechněte si rozhovor.